Tato stránka byla ověřena
A jak si v oči pohlídli,
tu poznali se zcela,
a žili v štěstí největším,
až jedna zase zmřela.
A když ta jedna umřela,
tu druhou zvala k sobě,
a bůh ji za ní povolal
a zas jsou hvězdy obě.
Stránka:Vítězslav Hálek - Večerní písně - 1859.djvu/45
