Tato stránka byla ověřena
XII.
Ten slavík ani neuleh’
a v zpěvu celý rozplývá;
tu dlouhou píseň o lásce —
můj bože, kdy ji vyzpívá?
A z větvičky zas na větev
a odtamtud zas dolů —
a zdá se mi, že stejný stesk
nosíme v srdci spolu.
A kolkolem se ohlíží
a jasné oko zvedá —
a zdá se mi, že uhod’ bych,
co tím svým okem hledá.
