| 16 | TYROLSKÉ ELEGIE |
I.
Sviť, měsíčku, polehoučku
skrz ten hustý mrak;
jak pak se ti Brixen líbí?
Neškared’ se tak!
Nepospíchej, pozastav se,
nechod’ ještě spat,
bych si s tebou jen chvílenku
moh’ diškurírovat.
Nejsem zdejší, můj měsíčku!
to znáš podle křiku;
neutíkej, nejsem “treu und bieder”,
jsem zde jen ve cviku.
II.
Jsemť já z kraje muzikantů,
na pozoun jsem hrál,
a ten pořád ty Vídeňské pány
ze sna burcoval.
By se po svých těžkých pracech
hodně vyspali,
jednou v noci kočár policajtů
pro mne poslali.
Dvě hodiny po půl noci
když na třetí šlo,
tu mi dával žandarm u postele
šťastné dobrýtro.
Se žandarmem slavný ouřad
celý v parádě,
pupek kordem pevně ovázaný,
zlato na krágle.
“Vstávají, pane redaktor,
nelekají se,
jdeme v noci, nejsme však zloději,
jenom komise.
