od mládí může datovati své obtíže a nebyl jich zhusta prost již v čas infekce. V pochybných případech by někdy dobrý výsledek po zavedení protipříjičného léčení v diagnose utvrdil.
Jinou sem spadající významnou nemocí jest arteriosklerosa cev mozkových. Kapitola tato není ovšem ani po stránce pitevné ani po stránce klinické s důstatek propracovaná, avšak jisto jest, a na různých místech tohoto spisu nám toho bude doložiti, že pitevná změna tato výkony centrálního nervstva rozmanitým způsobem ruší. V nejtěžších formách prozrazuje se as senilní demencí, v lehčích způsobuje neurastheniformní obtíže, zvýšenou dráždivosť duševní, zmenšenou schopnosť k práci a podobně. Při tom nepřihlížím ani k více méně těžkým změnám, jež jsou následkem rozmanitých thrombos tepenných. Ve všech těchto uvedených stavech se příležitostně insomnie vyskytuje. Než známější jsou podobné příhody ve případech vyvinuté senilní demence, v nichž nemocní zhusta v noční době vstávají a jsouce neostříháni i příbytek opouštějí. Poněvadž nedostává se jim vědomostí o poměrech časových, chtívají na příklad v jednu hodinu ráno oběd a p. Případy takové, přesně uváženo, nepatří v rámec kapitoly této, poněvadž obraz psychosy příliš jest zřetelný. Avšak ve stavech neurasthenických, jaké se někdy působením arteriosklerosy u starých a starších osob vyvíjejí, může někdy nespavosť tvořiti hlavní obtíž nemocného. Znám případ, v němž nemocný diffusní arteriosklerosou trpící postižen byl nejprve těžkou závratí a později — když závrať dávno vymizela, nespavostí, která nemocného víře nepodobným způsobem rozčilila, tak že týž byl přesvědčen, že v nejbližších chvílích zemříti musí. Třeba tedy tento vliv arteriosklerosy na nervstvo znáti. Netřeba podotýkati, že i ve případech tohoto druhu má býti léčení především příčinné. Nelze se nadíti vždy ovšem výsledku skvělého, avšak příležitostně při léčení proti arteriosklerose obvyklém se někdy slušný výsledek docílí a nemocný neblahého vlivu uspávajících prostředků zůstává prost.
Konečně sluší jmenovati některé otravy jakožto sem spadající příčinu nespavosti. Rozumí se ovšem otravy počasné, neboť běží nám při líčení nespavosti, jak z dosavadního vidno, jen o stavy delšího trvání. Avšak právě ve příčině otrav není ještě jasno až do posledních záhybů. Vidím to na nejednom případu, který jsem mohl pozorovati. Na příklad: Byl jsem kdys tázán za příčinou nespavosti as třicitiletým mužem. Objektivní nález byl u muže toho negativní a jiných subjektivních obtíží neměl. Za to však při podrobném rozebírání zvyků životních vyšlo na jevo, že nemocný již dlouhou dobu, snad dva roky, béře každodenně malou dosi arsenu. Kdys bylo vysloveno podezření, že jeví známky počínající tuberkulosy plicní a ordinováno mu acidum arsenicosum. Nemocný pak chtěje věc hodně dobře učiniti, užíval lék tento bez přestání. Bylo mi tedy předložiti otázku, zdali ve případě tomto arsen snad není příčinou nespavosti. Leč kdo má za našich dnů větší zkušenosti
