Přihlížíme-li striktně k slovu, domnívali bychom se, že nespavostí sluší rozuměti nepřítomnosť spánku. Leč naprostá, trvalá nepřítomnosť spánku jen málo kdy se as vyskytuje. Skorem vždy člověk na nespavosť si naříkající spí nedokonale, leč přece jen spí. Lidé, kteří na trvalou nespavosť sobě naříkají, postiženi bývají nejednou ve spánku. V takovýchto případech běží nejednou o anomálii spánku, o níž jsem se vícekráte přesvědčil. Byl jsem několikráte svědkem toho, že lidé postižení ani chrápali, prudce se proti nařknutí takovému vzpírali, tvrdíce, že vůbec nespali. Soudím z toho, že jsou případy spánku, v nichž vědomi není docela utlumeno, nýbrž jen pozměněno a kontinuita sebevědomí že je zachována. Jindy spočívá domnělá naprostá nespavosť ve spánku vytrženém. Postižený jedva několik minut dříme, již zase procitne a ráno se domnívá, že celou noc probděl. Následkem toho i v tomto případě na nespavosť sobě naříká. Ještě jindy nemocný večer po ulehnutí usne, avšak spí jen krátce, dvě, tři hodiny, a pak až do rána zbytek noci skutečně probdí. Také v takovém případu postižený o nespavosti mluví.
Nespavosť, nechť si je druhu toho či onoho, člověka velice hněte. Již tím, že po špatné noci, člověk jak po stránce duševní, tak po stránce tělesné méně bývá zdatný. Leč nespavosť hněte i lidi nečinné, kteří po špatném spánku nejsou nuceni anebo nechtějí ani duševně ani tělesně pracovati. Dílem jest příčinou okolnosti této i jakýsi pud po sebezachování. Bezděky utvořené přesvědčení odznačuje Člověku spánek jako nezbytnosť životní a nejeden člověk nespavostí pronásledovaný, obává se, že život je ohrožen. Leč nepříjemnosť nespavosti není podmíněna jen pudem po sebe zachování. Z druhé, podstatné části as vyplývá z nedostatečného odpočinku najmě centrálního nervstva. Svalstvo zajisté odpočívá nechť si jest spaní vytržené nebo dobré. Práce zažívacího ústrojí rovněž se neliší. Smysly také ve spánku nedostatečném nepracují. Jedině sebevědomí při této anomálii spánku není dostatečně dlouho utlumeno, jak to při normálním spánku bývá, nicméně ale nemocný stav svůj těžce nese. Z toho, tuším, smíme odvoditi, že spánek jest nutný především pro centrální nervstvo. Neodpočine-li si toto dostatečně, projevuje se stav ten nepříjemným povšechným pocitem, který rovněž nutká člověka, aby na špatný spánek trpce si naříkal a pomoc hledal.
Nespavosť dále mívá v dalším podruží rozmanité jiné následky, kromě nepříjemného pocitu povšechného. Nejeden člověk nespavostí pronásledovaný vede existenci nedobrou. Chodívá na příklad pozdě spát, ve špatném spánku probírá se zbytkem noci, načež teprve ráno sdřímne a pak dlouho spává, zapomínaje na povinnosti povolání svého. Jiní jednotlivci, špatným spánkem pronásledovaní, hledají útočiště v alkoholu a podléhají zhoubnému vlivu jeho. Proto nespavosť bývá příčinou mnohého zla a zasluhuje dobrého povšimnutí.
