démem podávati, tito při lepšení se choroby značně se zhubli. Stejné zkušenosti učiněny u osob, jimž za příčinou volete praeparáty ze žlázy štítné podávány. Na základě těchto zkušeností podávány praeparáty tyto také osobám otylým a i v tomto stavu, bez zachovávání nějaké přiměřenější diety, značné zhubnutí u mnohých osob způsobeno. V literatuře zaznamenány jsou případy, v nichž lidé při užívání těchto praeparatů neuvěřitelně se hubli, prý až pět kilo týdně ztráceli. Pomíjím therapeutický význam těchto praeparatů, které, jak se podobá, značí opravdové obohacení našeho pokladu léčebného. Chci přikloniti pozornost k farmakodynamické stránce léků těchto. Jest pak a priori patrno, že člověk, jenž žádné ujmy sobě nečiní a při tom za užívání jistého léku přece, ba někdy nápadně se hubne, patrně má větší spotřebu látek, nežli příjem. Jinak si nelze mysliti podivuhodný ten zjev, jenž po užívání léků těchto nastává. Také konána pozorování, která by vyložila chemismus těla lidského za okolností těchto. Pokud jsem literaturu z posledních několika roků prohlížel, není dosud přesného výkladu ve věci této. Přece však v celé řadě pozorování nalezeno, že působením praeparatů ze žlázy štítné nastává rozpad dusíkatých sloučenin těla lidského. Stálý zjev jest ten, že moč po čas užívání obsahuje mnohem více močoviny, než by odpovídajíc požívané stravě obsahovati měla. Nezbude tedy než domněnka, že část močoviny jest ve případě tomto derivátem hotových dusíkatých látek tělesných najmě bílkovin, jichž rozpadem vzniká. Čím tento rozpad podmíněn, není dostatečně zřejmo. Někteří tvrdí, že okysličovací process tělesný se stupňuje, avšak mínění to nezdá se býti doloženo. Také rozpad jiných látek v těle je při užívání tomto pravdě podobný, zejména látek obsahujících kyselinu fosforečnou. Tím vším — byť i poslední pohnutka nebyla známa — vykládá se hubnutí při užívání léků jmenovaných.
Nezáleží mně na tom, že jest více sloučenin chemických, jejichž působením tělo se tratí; při normální jinak výživě, na příklad sloučeniny jodové, působení žlázy štítné jest mně typus a jeho účinek na váhu tělesnou má v působení nejedné choroby své pokrevní příbuzné. Jsou nemoci, při nichž nemocný při normální, ba zvýšené výživě a assimilaci přece jen značně se hubne, tak že zvýšená spotřeba látek, resp. rozpad součástí tělesných jest a priori patrný.
Typem nemoci takové jest zajisté diabetes mellitus, jak každému dobře známo. Diabetik neodměšuje jen močí cukr, který v těžkých případech i z bílkovin dovede vytvářeti, ale odměšuje nezřídka močí mnohem více dusíkatých součástek, nežli mu jich potrava, ovšem někdy nápadně hojná, poskytne. Tak se stává zejména tenkráte, když moč obsahuje mnoho cukru. Norden[1] zjev ten vykládá
- ↑ Die Zuckerkrankheit 1895, p. 75.
