12
ním příliš se namáhati musí. Nemoci traktu zažívacího záhy upoutají pozornosť nemocného a obtíže z nich plynoucí nebývají ukrývány, nýbrž naopak zhusta per longum et latum vykládány, jako každému známo. Proto se nepamatuji, že bych byl kdy býval viděl případ nápadného zhubnutí následkem nějaké latentní dyspepsie.
Proto myslím, že dalších diskussí o hubnutí následkem porušeného trávení potřeba není.
Za to tím větší pozornosť zasluhuje studium třetí podmínky rovnováhy tělesné, totiž: Shoda mezi spotřebou a příjmem látek živných. Je patrno, že tam kde příjem jest větší nežli spotřeba, individuum tyje, avšak tam, kde spotřeba převládá nad příjem, nutně nastává hubnutí organismu. Avšak právě tato okolnosť nastává mnohdy za velmi podivuhodných a ne vždy ještě dobře objasněných okolností. Dlužno pak připomenouti, že v takových případech, v nichž příjem zůstává za spotřebou, počíná si organismus automaticky velice opatrně. Šetří jak může. Ale jisté spotřebě vyhnouti se nemůže. Život náš je možný jen za jistého stupně teploty ve tkaních a šťávách lidského těla, teplo to produkuje si dle potřeby organismus z jistých látek potravou poskytovaných. Také dýchací svalstvo a srdce pracují za všech podmínek a práce jejich, jak netřeba z nova podotýkati, značí spotřebu látek. Neposkytuje-li potrava dostatečného množství látek, které by nezbytné minimum spotřeby tělesné uhradily, nezbývá organismu než sahati sit venia verbo na kapitál. Spotřebuje nejdříve reservní látky kroužící ve šťávách, pak ale sahá k látkám již v hotové tkáně přeměněným. Poměry tyto jsou, jak povědomo, dopodrobna studovány na tvorech hladovících, člověku i zvířeti. Je také známo jakým způsobem dosazuje ústrojí při takovéto anthropofagii látky k udržování života nezbytné. Bílkoviny šetří jak jen může, za to obětuje v přední řadě tuky. Na jeden díl obětovaných bílkovin přichází devět dílů tuků. Rozumí se ale, že za takových okolností ústrojí hubne, ztrácí na váze. Ztráta váhy tělesné u hladovícího do podrobna je studována. Tedy větší spotřeba nežli příjem má bez odporu vysvětlitelný následek: hubnutí těla, ztrátu na váze. Je přirozeno, že tato přeměna poměru spotřeby k příjmu má za všech okolností stejné následky tedy i tenkráte, kdy při normálním příjmu z pathologických aneb jiných důvodů (o kterých jsem se již dříve zmínil), spotřeba se zvyšuje. Není pak pochyby, že jsou nemoci, v nichž spotřeba převyšuje příjem, který může býti jednou menší, po druhé však normální, ba i větší.
Model, který pěkně illustruje hubnutí tělesné následkem zvětšené spotřeby látek při stejném jako druhdy příjmu, poskytuje podávání praeparátů ze žlázy štítné.
Je známo, že když počaly se praeparáty ze žlázy štítné vyrobené, extrakt a později thyrojodin, nemocným trpícím myxoe-
