Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/89

Tato stránka nebyla zkontrolována

„Jest čas, abych opustil domov svůj a šel hledat Boha. Ach, kdo mne zde tak dlouho poutal v klamu?“

Bůh zašeptal: „Já“, ale uši člověka byly uzavřeny.

S dítětem u prsu spícím ležela jeho žena, pokojně dřímajíc na jedné straně lože.

Muž pravil: „Kdo jste vy, kteří jste mne tak dlouho šálili?“

Hlas pravil zase : „Jsou Bůh“, ale on neslyšel.

Dítě zaplakalo ze sna, tulíc se k matce.

Bůh kázal: „Stůj, blázne, neopouštěj domova“, ale on ještě neslyšel.

Bůh vzdechl a zalkal: „Proč se vydává služebník můj hledati mne, opouštěje mne?“


76.

Před chrámem konal se trh. Pršelo od časného jitra a den se chýlil ke konci.

Jasnější nežli všecko veseli davu byl jasný úsměv dívky, jež si koupila za haléř píštalku z palmového listu.