Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/21

Tato stránka nebyla zkontrolována

Můj živůtek má barvu pavího hrdla a můj plášt je zelený jako mladá tráva.

Sedím na zemi u okna a hledím do opuštěné ulice.

Neustále si šeptám do temné noci: „To jsem já, zoufalý poutníče, to jsem já.“


9.

Jdu-li večer sama na schůzku s milencem, ptáci nezpívají, vítr se nehýbe, domy po obou stranách ulice stojí mlčky.

Jen kruhy na mých nohou slyšeti při každém kroku a je mi stydno.


Sedím-li na balkoně a čekám, až zavzní jeho kročeje, listí nešelestí na stromech a voda v řece je tichá jako meč na kolenou spící stráže.

Jen mé srdce divě buší – nevím, jak je upokojiti.


Když můj milý přijde a usedne mi po boku, když se mé tělo chvěje a víčka má klesají, noc