s očí; jen zmírající píseň flétny zaletí ke mně z daleka vzlykajíc.
Ale mladý princ pojede mimo naše dveře a chci se na tu chvíli obléci v nejkrásnější roucho své.
O matko, mladý princ jel mimo naše dveře a v jitřním slunci zářil jeho vůz.
Odhrnula jsem závoj s tváře své, strhla jsem rubínový náhrdelník s šíje své a vrhla mu jej do cesty.
Proč na mne hledíš tak udiveně, matko?
Vím dobře, že nezdvihl mého náhrdelníku; vím, že byl rozdrcen pod jeho koly, zanechávaje v prachu rudou skvrnu, a nikdo neví, jaký byl můj dar a komu.
Ale mladý princ jel mimo naše dveře a já hodila klenot se svých prsou na jeho cestu.
8.
Když lampa u mého lože dohořela, procitla jsem s ranními ptáky.
Usedla jsem u otevřeného okna s čerstvým věncem na rozpuštěných vlasech.