Tato stránka nebyla zkontrolována
4.
Ach, proč postavili můj dům u cesty do města tržního?
Zakotvují naplněné lodi své blízko mých stromů.
Přicházejí a odcházejí a putují po své vůli.
Sedím a dívám se na ně; můj čas míjí.
Zapuditi jich nemohu. A tak míjejí moji dnové.
Ve dne v noci kroky jejich zní u mých dveří.
Nadarmo volám: „Neznám vás.“
Někteří z nich jsou známi mým prstům, jiní mým nozdrám, krev žil mých zdá se znáti je a někteří jsou známi mým snům.
Zapuditi jich nemohu. Volám je a dím: „Vejdi v můj dům, komu je libo. Ano, vejdi“.
Z rána zvon zvoní ve chrámě.
Přicházejí s košíky v rukou.
Nohy jejich jsou růžové. Světlo časného jitra jest na jejich tvářích.
