Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/12

Tato stránka nebyla zkontrolována

Kdo jim bude spřádati vášnivé jejich písně, budu-li já seděti na břehu života a přemítati o smrti a onom světě?


Časná hvězda večerní mizí.

Zář pohřebního ohně zvolna hasne u tiché řeky.

Šakalové vyjí sborem ze dvora opuštěného domu ve světle mdlé luny.

Přijde-li sem poutník, opustivší domov, aby pozoroval noc a s hlavou sklopenou naslouchal ševelu tmy, kdo mu bude šeptati do ucha tajemství života, budu-li se já, zavra dveře své, chtíti vymaniti z pout smrtelných?


Ať si můj vlas šediví.

Jsem ustavičně tak mlád nebo tak stár jako nejmladší a nejstarší z této vesnice.

Někteří mají úsměvy, milé a prosté, a jiní zchytralé mžikání v očích svých.

Někteří mají slzy, jež tryskají za světla denního, a jiní slzy, jež se ukrývají v šeru.

Ti všichni mne potřebují a já nemám času dumati o životě posmrtném.