se dvůr císařsky do Vídně a přeložena tam i dvorní kapela.
V bouřlivé době sedmnáctého věku uvádí se jako kapelník při chrámě sv. Víta Diviš Mikuláš z Doubravína,[1] jenž úřad ten zastával pouze krátkou dobu a jehož zvláštní osudy životní zasluhují naší pozornosti.
Jsa měšťanem Starého města pražského a služebníkem při úřadě purkmistrovském, účastnil se vzpoury proti králi Ferdinandovi II. a proto odsouzen r. 1621 jmění i hrdla, ale z milosti přibit za jazyk na dvě hodiny k šibenici dne 21. června a pak zůstaven ve vězení až do 19. srpna 1622 na radnici staroměstské.[2] Po té odešel do ciziny, ale když v měsíci listopadu 1631 vojsko saské vtrhlo do Čech a Prahu obsadilo, vrátil se s mnohými vystěhovalci do vlasti a stal se kapelníkem při chrámě sv. Víta. Při sejímání hlav odsouzenců s věže staroměstské, dne 31. listopadu konaném, psal Diviš cedulky a lepil je na krabice, do nichž hlavy byly vkládány.[3] Když pak v měsíci květnu r. 1632 zmocnilo se vojsko císařské Prahy a vojsko saské jest vypuzeno, Diviš odebral se s kněžími protestantskými do chrámu sv. Salvátora, kde byl vypátrán a vsazen do tuhého vězení.
Kde a kdy potom zemřel, není nám známo.
Koncem věku sedmnáctého, když dozuřil v Čechách hluk válečný a národ český úpěl v porobě nejhroznější, stal se kapelníkem při chrámě sv. Víta dovedný hudebník a skladatel Mikuláš František Wenzelius,[4] jenž dříve byl ředitelem kůru při chrámě Loretánském, po té při chrámě kláštera křižovnického a zemřel r. 1705 v Praze. Složil a vydal tiskem r. 1699 Fleres vernas čili hudbu církevní o patero mších, Rekviem a Salve regina pro čtvero hlasů s průvodem nástrojův.
Byl hudebníkem nové doby, v níž hudba instrumentální nabyla převahy nad hudbou vokální, a vrstevníkem slavného skladatele Vácslava Karla Holana,[5] jenž v tu dobu byl kapelníkem při chrámě sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Po Wenzeliovi stal se kapelníkem Jan Krištof Gayer, jenž r. 1712 byl registrátorem při soudě apelačním a zemřel r. 1734 ve vlastním domě na Hradčanech. Nástupcem tohoto v kapelnictví byl Jan Antonín Tadeáš Görbig, jenž r. 1723 byl varhaníkem při klášterním chrámě na Strahově, od r. 1734 kapelníkem a zemřel 2. března 1737. Léta následujícího jmenován kapelníkem slavný skladatel Josef Antonín Seling.[6] Narozen (dle Mat. kř.) 7. ledna 1710 v Toužími[7] v Loketsku, stal se ředitelem kůru při klášteře barnabitském, po té při chrámě sv. Víta a zemřel dne 19. září 1756 v Praze.
Vynikaje jako skladatel v oboru církevním složil více mší, rekviem, oratorium Filius prodigus a slavnostní operu Judita, jež provozována r. 1740 při korunovační slavnosti královny Marie Terezie v kolleji jezovitské, a druhou operu Constantinus, jež provozována r. 1751.
Po jeho smrti stal se kapelníkem Jan František Novák, jenž však za příčinou pokročilého stáří nemohl úřad ten zastávati a zvolil tudíž za svého zástupce Františka Brixiho, spokojiv se s malou náhradou, a zemřel 7. listopadu 1771.
František Vojtěch Emanuel Brixi, nejslavnější skladatel český v oboru hudby církevní, narodil se 2. ledna 1732 v Praze[8] a vychován v Kosmonosích u svého příbuzného, P. Šimona, člena řádu nábožných bratří. Po té studoval filosofii v Praze, a zdokonaliv se v umění hudebním stal se varhaníkem při některých chrámech pražských, r. 1756 zástupcem kapelníka Nováka, kterýžto úřad zastával až do své smrti. Zemřel v nejlepším věku 14. října r. 1771 v nemocnici u milosrdných bratří v Praze.
V krátké době života svého složil neobyčejné množství skladeb,[9] zejména 52 mše slavnostní,
- ↑ Dlabač, K. L. I., 317.
- ↑ Bílek, Konfisk. 74.
- ↑ Rezek, Dějiny sask. vpádu, 124 a 160.
- ↑ Dlabač, K. Lex. III., 335.
- ↑ Dlabač, I., 649. a Hymnoloigia boh., 35.
- ↑ Dlabač, K. Lex. III., 106.
- ↑ Výpis z Mat. kr. v Toužími. (Slovník Nauč. VIII., 219, mylně udává, že se narodil v Toužetíně.)
- ↑ Výpis z Mat. kr. při chráme sv. Trojice na N. M. pražskem.
- ↑ O skladbách B. viz Zeitschrift für Musik 1864.
