pramenu, totiž k Bohu, Člověk vychází na počátku z Boha, uprostřed se stává člověkem a nakonec se vrací zase k Bohu. Taková jest metoda, která to vykládá formou duzilístickou. Ve lormč monistícké říkáte, že člověk jest bůh a že'se vrací zase k sobě.
Je-li váš nynější stav stavem vyšším, proč je tolik hrůzy a bídy a proč se tento stav končí? Je-li tento stav vyšší. proč se končí? To, co podléhá zmaru a co (legeneruje. nemůže býti stavem nejvyšším. Proč by to mělo býti tak ďábelské a tak neuspokojující? Je to pouze omluvitelné, poněvadž tím přicházíme na vyšší koleje a musime tímto stavem projíti, abychom se obrodili. Vložte sémě do země a ono se po nějaké době rozpadne a rozloží a z toho rozkladu vzejde nádherný strom. Každá duše musí degenerovąti. aby se stala takovým stromem. Z toho následujel že čím dříve vyjdeme ze stavu. který se nazývá „člověkem“. tím lépe je pro nás. Můžeme snad z tohoto stavu 'vyjíti spácháním sebevraždy? Vůbec ne. T0 by znamenalo jenom zhoršení všeho. Když bychom se mučili, nebo proklínali svět, nebyla by to ccsla. která by nás vyvedla. Musíme projíti huisem zoufalství a čím dříve jím projdcme. tím lépe, Ale stále si musíme připomínati, že náš stav není stavem nejvyššším.
Opravdu obtížnou částí ku pochopení je to, že tento stav, absolutne' jenž byl nazván stavem nejvyšším, není. jak se někteří obávajiL stavem kamene, nebo zoopbytem.3) Bylo by nebezpečné mysliti si něco podobného. Podle těchto tilosolů jsou dva stavy existence. Jeden stav je stav kamene a druhy" stav myšlenky. Jakým právem můžeme však omezovati existenci na tyto dva stavy? Což není něco nekonečně vyššího nad myšlenku? Záchvěvy světla, když jsou velmi pomalé, nejsou nám viditelný, Jakmile se jen o trochu zrychlují. stanou se pro nás světlem a když se ještě více zrychluji, tu jich již nevidíme. Pro nás je pak tma. Je snad tma na počátku tataž jako na konci? :Jistě| že ne. Je v ní rozdíl obou polůl] Je tedy bezmyšlenkovitost kamene stejná s bez-
4
