(Job. 20.) Avšak trvalá jest radost těch, kteří (v. 12, 13.) hledíce upřímně Bohu se líbiti oddávají se v poslušné víře bez výhrady svaté dobrotě jeho.
Žalm VI.
Modlitba za odpuštění strastí hříchem zasloužených.
1 Přednímu zpěváku k nástroji osmistrunnému píseň Davidova. 2 Hospodine netresci mne v hněvě svém aniž v prchlivosti své kárej mne. 3 Smiluj se nade mnou Hospodine; neboť jsem velmi zemdlen; uzdrav mne Hospodine, nebo strnuly kosti mé. 4 Ano i duše má ustrašena jest náramně; ty pak Hospodine, až dokavad? 5 Navrátiž se Hospodine a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své. 6 Nebo mrtví nevzpomínají na tebe a v hrobě kdo tě bude oslavovati? 7 Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji a slzami svými postel svou smáčím. 8 Sškvrkla se zármutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých. 9 Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti, neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého. 10 Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou; Hospodin osbu mou přijal. 11 Nechať se tedy zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji; nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.
