Což kdy widj mladá Pawlowice,
Odstranj se wečer po wečeři,
Kradmo wezme nože newěstiny,
A zabige djtě na kolébce.
A gak ráno gitro zaswitnulo,
Pádem běžj k manželowi swému,
Hořem kwjljc s ljcem pomračeným:
Žel ti Pawle, žes milowal sestru,
Nahoru gj dary donášege,
Zabila ti djtě na kolébce.
A wšak gestli nedůwěřjš we mne,
Gdi a wyňmi sám gj z pasu nože.
Wskočj Pawel hořem rozljcený,
Pádem běžj do ložnice hornj,
We snu geště sestra na koberci,
Pod hlawau gj nože pozlacené;
Pawel chopiw zlacených se nožů,
Wytrhne ge ze střjbrných nožen,
Hle tu nože krwj omočeny!
To kdy spatřj Pawel domowládce,
Trhne sestru za rameno bjlé:
Sestro moge, ať tě Bůh ubige!
An zabila koně mi na lauce,
A sokola w zelené zahradě,
Proč gsi i mé djtě zahubila?
Sestra bratru swatě se zakljná:
Ne gá bratře, na swůg tobě žiwot,
Na swůg žiwot přjsahám i na twůg!
