Stránka:Slowanské národnj pjsně 2.djvu/173

Tato stránka nebyla zkontrolována


W něm šlechetnj byli Latinjci.
Klna prosj Radoslaw gich stařec
Nebem, zemj, sluncem i měsjcem,
Aby do swé přigali geg lodi,
A dowezli ku břehům Latinským.
Latinjci gsauce laskawého
Srdce a Boha se bogecjho,
Přigawše geg do korábce swého,
Wypustili na břehy latinské.
Přišed stařec do Řjma bjlého,
Mladau za choť pogal si Řjmanku,
Která gemu syna porodila,
Podle gména mlada Petrimjra;
A když syn byl dospěl u swém wěku,
Oženil se šlechetnau Řjmankau,
Krásného genž syna porodila,
Pawlimjra krále Slowanského.


Asan-ağinice.

Co se bělá na zelené hoře?
Gsauli sněhy, čili gsau labutě?
Sněhowéby s hory osáknuli,
Labutjby heyno uletělo:
Negsau sněhy, aniž gsau labutě,
Ale stan gest wůdce Asan-ağy.
W něm on ležj ljtau ubit ranau;
Nawštiwit ho přigde mať i sestra,
A gen geho stydliwá choť wáhá.