Kostely a oltáře wybjget,
An gjm nedal zagaté prodáwat,
Aniž prznit mladé Kotarkyně.
Ale na tom nebylo gim dosti,
Radoslawa koruny zbawiwše
Na hlawu gi wznesli Čáslawowu, —
Oy newěro, nikdy tě nebylo!
Korunu syn pochytiw otcowskau
Wywolawce rozpauštj po wogště,
Hlásagjcj od gitra do mraka,
A od mraka až do dne bjlého:
Kdo uchwátj starce otce mého,
Buď uchvátj, buď přinese hlawu,
Králowsky geg woljm oslawiti,
Na diwanu k sobě posaditi,
Což když otrok Milutjn byl slyšel,
Pogaw k sobě dwanáct bogownjků,
S nimi táhne w rowiny Kotarské,
Hotow stjti Radoslawu hlawu.
Aytu slyšet posestřini Wjlu
S wysokých hor mluwiti ku králi:
Zleť seděti králi Radoslawe!
Eyhle na tě dwanáct bogownjků,
W čele gegich otrok Milutjnec,
Hledagjcj zahubit tě starče;
W zlauť gsi dobu zplodil syna swého,
Který bažj po twé rusé hlawě.
Gedwali král hlasu porozuměl,
K moři spěchá rowinau Kotarskau;
