Stránka:Slowanské národnj pjsně 2.djvu/167

Tato stránka nebyla zkontrolována


A před wogskcm táhni na Horwáty.
Bůhli tobě přispěge a štěstj;
Pokořiti Bana Selimjra,
Nepleň, nepal wesnice a města,
Aniž gaté Latincům prodůwey;
Podmaň sobě Karbawu a Liku,
Wlast twé matky gegj slawné wěno;
Gá pokořjm Kotar do Cetiny
Nepleně a nehubě kraginy.
Na rozchod se obě wogska hnula,
Zpijwagjce u weselém ryku;
Hlučně táhnau králowštj wogjni,
Wjno pigj, na konjch se točj.
Gedno wogsko táhne na Kotarské,
Wedeno gsauc králem Radoslawem,
Druhé wogsko ku mezem Horwátským,
Mladý Čáslaw oddán mu za wůdce.
Málo času bylo uplynulo,
Porazi syn Bana Selimjra
Se wšjm wogskem geho mnohočetným.
Wesnice a bjlá města pálj,
Malé, welké seče, proboduge,
Lid zagjmá, po wogsku geg dělj,
Nepamětliw rady otce swého.
Kotarštj se sami pokořili,
Radoslawu králi poklonili;
Ale běda! zlý osud geg stjhá,
0d něho se wogsko odrazilo,
An gim bránil pleniti Kotarské,