Stránka:Slowanské národnj pjsně 2.djvu/164

Tato stránka nebyla zkontrolována


V

1. Pisma od Radoslava.

Josc zorica nezabijelîla,[1]
Ni danica pomolila lica,
Lastavica tica zapivala,
Radoslavu kralju pripîvala:
Ustanise kralju Radoslave,
Zloga lega i zoricu zaspa,
Odbixe te Lika i Karbava,
Ravni Kotar do vode Cetine.
Kad je kralju glase razumio,
Csiaslava sina dozivao:
Ustanise moje dıite drago,
Da kupimo vojsku na sve strane.
Odbixe nas Lika i Karbava,
Plemenita Harvaska darxava,
I vas Kotar do vode Cetine;
Bog chie dati, dachie dobro biti.
Kad je sinak bábu razumio,
Silenu je vojsku sakupio,
Mlade pîscce i barze koňike,
Dalmatine po izbor vojňike.
Lîpo ga je bábo svîtovao:
Csiaslave, drago dıite moje,
Uzmi sinko polovicu vojske,


  1. Wychowáno pod gasným a teplým nebem w sausedstwu lahodného gazyka wlaského, nářečj Slowanů na pomořj Adriatickém bydljcjch za neyljbozwučněgšj mezi wšemi se pokládá; takže i samu Wlašku z některých ohledůw ljbeznosti přewýšuge. K přeswědčenj poslaužj tuto umjstěné dwě pjsně, i za swau básnickau cenau dosti důležité. Při čtenj pozorowati slušj: cs tolik co naše č; g - ğ; sc - š; x - ž; ch prostřednjm zwukem mezi č a ť se pronášj; h zastupugjc naše ch newyslowuge se; i - y; ı znamjnko změkčugjcj.