Stránka:Slowanské národnj pjsně 2.djvu/155

Tato stránka nebyla zkontrolována


Před Bohem to welikým gest hřjchem,
A před lidem potupau a hanbau;
Malý, welký na mne ukazuge
Řek’by: Wizte onu nešťastnici,
Genž deweře swého otráwila;
A wšak gestliže ho neotrawjm,
Nesmjm muže čekati do dworu.
Přemeyšlela, gedno usmyslila:
Tudjž segde do sklepu dolnjho,
Wezmauc s sebau swatebnj swau čjši,
Ukowanau ze zlata ryzjho,
Kterauž byl gi otec podarowal.
Wrchem žlutým naplnila wjnem,
Pospjchala ku swému deweři,
Ljbá ruku, ljbá lem u raucha,
A před njm až do země se klanj:
Na twé zdrawj, deweři můg milý!
I ke cti twé čjše buď i wjno;
Obětug mi koně a sokola.“
Bohdanu se nad tjm rozželilo,
Daruge gj koně i sokola.

Dmitar lowě po horách celý den,
Nemůže se zwěře dolowiti;
Náhoda geg pod wečjr přiwedla,
K zelenému u hory gezeru;
Na němž plowe kachna zlatokřjdlá.
Pustil Dmitar sokola siwého,
Genžby chwátil kachnu zlatokřjdlau.
Ale gedwa stihnuta w oblacjch,
Uchwátiwši kachna sokoljka,