Dmitar w zem se Walaskau uwázal,
W zem Walaskau a w celé Moldawsko,
Geště w Banát do řeky Dunage.
Bohdan ugal rowiny Sirmenské,
Uwázal se w aurodné Posáwj,
I wzal Srbsko do města Užice.
Dmitar dolnj djl bral Bělohradu,
A Nebojši, wěži na Dunagi,
Bohdan přigal hořenj část města,
A Růžici kostel w prostřed města.
O málo se bratřj rozwadili,
Ba o málo, spjše řjci, o nic:
O wraného koně a sokola.
Dmitar žádá koně dle prwenstwa,
Wranjka i sokola siwého,
Bohdan obogj mu odepjrá.
A když ráno gitro zaswitalo,
Dmitar wolá choť swau Angelii:
Angelie, choti moge wěrná!
Bratra mého Bohdana mi otraw;
Gestliže geg ale neotráwjš,
Nečekey mne do bjlého dworu.“
Skočiw rychle na statného wrance,
Wezma k sobě sokola siwého,
Zwěře lowit do wrchů odgjždj.
Slyšewši to choti Angelie,
W zármutku a neweselá sedj,
Přemeyšlj a sama k sobě mluwj:
Co chce ona siwá zezulička?
Otráwjmli deweře milého,
