Stránka:Slowanské národnj pjsně 1.djvu/185

Tato stránka nebyla zkontrolována


konıu dado snopak dıeteline,
a sokolu dva běla goluba,
mojim hrtom šareno jelenče,
a men’ osta lijepa děvojka.


12.

Děvojčice, sitna lıubičice!
lıubio b’ te, ali si malena.
Lıub’ me dragij byť çu i golema:
Maleno ge zrno biserovo,
al’ se nosi na gospodskom grlu;
malena ge ptica prepelica,
al umori konıa i junaka.


13.

Dve se vode putem preticale:
jedno Sava, a drugo Morava.
Sava nosi drvlıe i kameme,
a Morava okovanu šajku,
i u šajcî brata i sestricu;
bratac spava a sestrica veze.
Seja brata iglicom budila:
Ustanı brate Beograd izgore.
Bratac seji kroz san odgovara:
Neka gori ogmiem izgorîo;
u nıemu sam tri lěta služio.
Jedno lěto za světlo oružě,
drugo lěto za dobra konıca,