Stránka:Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIb.djvu/322

Tato stránka nebyla zkontrolována

16. אֵימָתָה‎ mil‘êl, akkus. koncovka bez zvláštního významu. Sam. אימה‎. ידמוּ‎ od דמם‎ Sym. ἀκίνητοι ἔσονται. Zenner čte עֹד‎ na m. prvého עַד‎ a vykládá: »I dále ať šťastně prochází tvůj lid, ať šťastně prochází«. Kautzsch: Tak vtáhl.

17. מְכוֹן‎ (básn. na m. מָקוֹם‎) a מִקְּדָשׁ‎ (dag. forte dirimens) jsou přístavky k הַר נַחֲלָֽתְךָ

18. V עֶד‎ jest tu seghol, v לָעַד‎ a עֲדֵי־עַד‎ jest pathach, s waw וָעֵד‎. Ultra míněno sv. Jeronymem o mess. říši; o tom »ultra aeternitatem« sv. Tomáš v 1. p. quaest. 10 art. 2 ad. 2.

19. Hummelauer míní, že oslavovali Israelité toto Boží dobrodiní, v červeném moři prokázané, každoročně, a že po Mojžíšově zpěvu následovalo prosaické vypravování: Egypťané hnali se za Israelem do moře, byli vodou zaplaveni, Hebreové zachováni. Commentarius in Exodum et Lev. s. 161.

Eques není správné; סוּס‎ hromadně. tedy: equi Pharaonis.


Přechod Israele rudým mořem jest dle 1. Kor. 10 2 obrazem sv. křtu. Tímto jsme vyprostěni z moci zlého ducha. Za to děkujeme při modlitbě tohoto chvalozpěvu v laudes čtvrtku. Část tohoto chvalozpěvu jest v táhlé modlitbě Bílé soboty, poněvadž na bílou sobotu bývali v staré době dospělí katechumeni křtěni. Prosíme a těšíme se slovy této písně, že nás Hospodin svou mocí povede a uvede do své svatyně, do místa nebes, jež nám připravil a zřídil.


2.

Poslední chvalozpěv Mojžíšův.

Deut. 32 1—43. V sobotu ad laudes.

Po úvodě (1—3) ukazuje Mojžíš, jak bezpečně vedla Boží prozřetelnost Israele pouští, jak jej zasadila v požehnané zemi (4—14);

Israel jest však nevděčný a upadá v modlářství (15—18), Bůh určuje proto svému lidu trest a hrozí vyhlazením (19—26).

Nevyhladí svůj lid, dá jemu i vítěziti nad nepřátely;