1.
Chvalozpěv Mojžíšův u moře.
Ex. 15 1—19. Ve čtvrtek ad laudes.
Pěvec vyzývá ku chvále Boží. Jahve zničil Egyptské, svou silou zachránil Hebrejské. Porážka Egyptských jest důvodem i předmětem chvalozpěvu (1—5).
Všeobecně velebí Hospodinovu sílu, která potírá, děsí a hubí (bezbožné). Tenkrát ustoupily vody, ale po vůli Boží padly na Egyptské (6—10).
Velebí svatost a dobrotu Boží. Israel jest uveden Bohem do svého bydliště (do země zaslíbené; 11—13), pohané jsou zděšení (14—16b); Jahve sídlí ve středu svého lidu, kraluje na věky (16c—19). Tato část jest prorocká.
Dle v. 1. zpíval Mojžíš s Israelským lidem tuto píseň tehdy t. j. krátce po tom, když přešli zázračně rudé moře a když viděli záhubu faraonova vojska. Zpíval Mojžíš a synové Israele, tím není ještě udáno, že by byl Mojžíš skladatelem této písně; neboť nebylo by lze jmenovati skladateli syny Israele. kteří též »zpívali«. Poněvadž však Mojžíš tenkrát vše řídil, poněvadž on lidu slova Boží zvěstoval, vším právem připisováno jemu, že složil slova této písně, jimiž by byl Bůh za zázračné vysvobození chválen a uctěn. Dle toho nazývána tato píseň Mojžíšovou. Ze živého líčení, z obrazů, jež jsou v tomto zpěvu obsaženy, jest patrno, že byla píseň složena ihned po dějích, o nichž se zmiňuje; nejlépe ji mohl složiti očitý svědek.
Sv. Jan činí ve svém Zjevení (15 3) zmínku o tomto Mojžíšově zpěvu. Allegoricky ukazuje, že blažení, kteří přemohli všechna zla tohoto světa, pějí tuto píseň před trůnem Božím: »A viděl jsem jako skelné moře, smíšené s ohněm, a ty, kteří zvítězili nad tou šelmou a nad její obrazem…, ani stojí nad tím skelným mořem, majíce harfy Boží, a zpívají píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránka, říkajíce: Velicí a podivní jsou tvoji skutkové, Pane Bože všemohoucí«.
