L. 16.Dlouhým věkem ho obdařím,
A ukáží jemu svou spásu«.
H. 14.»Poněvadž ke mně lne, chci ho zachrániti,
Vyvýším ho, poněvadž zná mé jméno.
H. 15.Vzývá mne a vyslyším ho.
Jsem s ním já v útisku,
Vysvobodím ho a zjednám mu cti.
H. 16.Dlouhého věku do syta mu dám,
A ukáži jemu svou spásu«.
14—16. Bůh mluví a potvrzuje svými slovy předcházející líčení Boží pomoci a slibuje spravedlivému ochranu, vysvobození ze soužení, dlouhý věk, oslavu a svou spásu. Zná mé jméno t. j. mne. ví, že jsem jeho Bůh a řídí se dle toho poznání; to jest, čeho Bůh žádá. Volá ke mně, Bůh jest s ním v soužení tak, že mu dodává útěchy a že obrací zlé k dobrému člověka. Verš 15. jako 49 15.
Dlouhým věkem jej obdařím; vykládáno o věčném životě, jehož se spravedlivěmu dostane. On bude moci patřiti na Boží spásu, pocítí spasení (49 23); tato spása jest messianská, po níž spravedliví St. Z. toužili, již očekávali.
Žalm jest krásnou modlitbou v době pokušení a nebezpečí. Proto určila jej Církev ode davna jako modlitbu na začátku noci, v kompletáři. Noc jest doba neb obraz doby, v níž člověk jest vysazen více nebezpečím než za dne, když sám bdí a nebezpečí vidí. V ochraně Boží spravedlivý bezpečně ku pokoji se ukládá: Přenocuje ve stínu Všemohoucího.
Kolik svatých ochránil Bůh v největších protivenstvích a nebezpečích! Všichni Svatí doznávají, jak patrně a podivuhodně jim Bůh přispíval. Oni měli též pravou důvěru! Dočkali se oslavy a věčné spásy. To jest nám pobídkou. Vyjádřeno v starobylé písni: Kdož ochrany Nejvyššího.
Žalm jest v traktu 1. neděle postní.
Chrám jest dům, v němž jest zbožný věřící v ochraně Boží; v den Posvěcení chrámu P. modlíme se též tento žalm. Při návštěvě nemocného poroučí kněz slovy ž. 90. nemocného do ochrany Boží.
