… a dal Jahve království v ruku Absolona.« (2. Kr 16 8). V trpké ironii přidáno v řeck. a ve Vulg.: v jeho Bohu — jemuž David dříve tak horlivě sloužil, na něhož se vždy odvolával a spoléhal.
3. לנפשי smyslem על נפשי (Gen. 20 13), kde tím נפש sesíleno osobní zájmeno. יְשׁוּעָתָה má akkusativní zakončení (ku spáse).
סֶלָה nalézá se v hebr. znění po tomto verši a na jiných místech, v celku jest poznamenáno v žaltáři 71krát (třikrát v Habakukově písni). Poněvadž bývá na konci odstavců a je řecky vyloženo slovem διαψάλμα interludium, proto se domníváme, že znamenalo přestávku v liturgickém zpěvu a nikoli naše forte. Sv. Jeron. vykládá je dle Aq. a dle aram. slovem נצח vždy, stále. (Viz úvodu XVII.)
L. 4Avšak ty, Hospodine, jsi mým ochráncem,
Mou slávou a (tím), jenž povyšuje mou hlavu.
L. 5Svým hlasem volávám k Hospodinu,
A vyslýchá mne se své svaté hory.
H. 4Ale ty, o Jahve, jsi mým štítem kolem mne,
Mou slávou a kterýž povýšuje mou hlavu.
H. 5Hlasité volávám k Jahve,
A (vždy) mne vyslyší se své svaté hory. Sélā.
4. Proti sarkastickému výroku v. 3. staví žalmista svou důvěru: Avšak ty Hospodine, jsi mým ochráncem; v hebr. obrazně řečeno: ty jsi mým štítem vůkol mne, kolem do kola jest Jahve a chrání mne ze všech stran jako štít. Protivníci mínili: Žádný Bůh (Elohîm) jemu nepomůže — on ale dí: Jahve, Bůh Israele, ten mne ochrání! Mou slávou, jest předmětem mé slávy, má čest spočívá v něm; též jest příčinou mé slávy. A jenž povyšuje mou hlavu znamená: jenž mne ze stavu snížení pozdvihuje, opět ku cti přivádí (podobně ž. 26 6, 109 7, Sir. 11 1); dle ž. 34 14 a j., jenž mne zbavuje bolesti a strachu.
5. Kdykoli volá žalmista k Hospodinu, vždy bývá vyslyšen. Svatou horou Boží jest místo, kde trůní Hospodin, hora Sion, na níž byl postaven za doby Davida svatý stánek a později i chrám. Tam, kde stála archa úmluvy, tam bylo místo, kde vyslýchal Jahve modlitby svého lidu (3. Král. 8 29. 30).
