voval: מִכְּבְשַׁן אֵשׁ z ohnivé pece, totiž z Egypta — מן בית שׁנַא ze zubů dle syr. (na m. מבשן), a מצלת ים vykládal o Babylonu.
24. מחץ jako ve 22 rozbiti překládá Sym.; dle překladů ostatních však (βαφῇ ימטשון) lépe čísti תִּרְחַץ aby se mohla koupati (sv. Jar. calcet). Ab ipso doplniti dlužno jakési sloveso; dle Sym. λαψῃ aby lízala z ní (z krve; s roztříďovacím מן); Oprava v מְנָתוֹ její (jazyka) díl, מִנֶּהוּ od מֵן díl (jež není ve St. z.) nepostačuje. תמחץ spojeno s לשון: abys rozbil jazyk svých psů (?). Smysl jest zajisté: Aby se jazyk živil jejich krví — aneb podobně. König, Lehrg. 2288.
L. 25. Patří na tvé pochody, Bože,
Pochody mého Boha, mého krále,
Jenž jest ve svatyni.
L. 26. Napřed kráčejí knížata spolu se zpěváky,
Uprostřed bubnujících panen,
L. 27. Ve shromážděních chvalte Boha,
Pána, (vy) z pramenů Israele.
L. 28. Tu jest Benjamin, nejmladší, v nadšení mysli.
Knížata Judy, jejich vůdcové;
Knížata Zabulonu, knížata Neftali.
L. 29. Vyšli, Bože, svou sílu;
Upevni to, Bože, co jsi v nás učinil,
L. 30. V tvém chrámě v Jerusalémě
Tobě přinesou králové dary.
L. 31. Zahroz zvěři v rákosí,
Tlupě býků s kravami, s národy,
Že vylučují ty, kteří jsou vyzkoušení jako stříbro.
Rozmetej národy, kteří milují války.
L. 32. Přicházejíť vyslanci z Egypta;
Ethiopie podává spěšně Bohu své ruce.
H. 25. Dívají se na tvé pochody, Bože,
Pochody mého Boha, mého krále, ve Svatyni.
H. 26. Napřed jdou zpěváci, potom hudebníci,
Uprostřed panny bubnující.
H. 27. Ve shromážděních (sborech) chválí Boha,
Pána, kmenové Israele.
H. 28. Tu Binjāmîn, malý, jejich vůdce,
Knížata Jᵉhūdâ — jejich hlučný sbor,
Knížata Zᵉbūlûn, knížata Naftālî.
