kých vrcholích; Hermon vykazuje více vrcholů, z nichž tři zvláště vynikají. Tam mohlo býti sídlo Boží — ale Bůh jej nevyvolil.
17. (Dle hebr.) Proč žárlíte, vy hory, vrcholy na horu? Ty vysoké vrchy žárlivě pohlížejí (dle Vulg.) na malý Sion, na němž se Bohu zalíbilo přebývati; otázkou hledí je žalmista jaksi od toho odvrátiti, aby nežárlili. Když Bůh takovou volbu učinil, nelze ji změniti, jeho (Boží) sídlo tam již zůstane na vždy. Sionu dána přednost před památným Hermonem, před velikánem, před místem, které již lidé božstvu byli zasvětili!
18. Líčí Boha jako vítěze, který jede na vítězném voze v čele nesčíslných zástupů, vozů jej provázejících. Boží vůz jsou nebeští zástupové dle 4. Kr. 211 617 (při vzetí Eliáše; ve vidění Elisea). Průvod sestává z mnohonásobných myriad (myriada = 10.000); dle hebr. jest desetitisíckrát tisícerý. Vulg. za tím ještě: Tisíce plesajících (jest při voze); podobně Aq. Sym.: jásajících, výskajících ἠχούντων. Plesají, protože jest Pán (adōnâj) mezi nimi; usadil se na Sionu, ale tento lze porovnávati s horou Sinaj, ano žalmista jej dle Vulg. i »Sinaj svatý« jmenuje. I na Sinaji byli kol Jahve nebeští zástupové (Deut, 332). V hebr.: Jest to Sinaj svatostí, dle svatosti, ve svatosti.
19. Pán vystupuje do výše, na horu Sion, uvádí tam zajatce; buď to znamená Israelský lid, který býval v Egyptě jako zajatým, ač toho pojmenování jinde užito není, aneb jsou to zajatí nepřátelé, kteří jsou vedeni na Sion, aby při chrámě vykonávali nižší služby. Béřeš dary mezi lidmi; přinášejí Bohu na důkaz pocty dary, oběti jeho lidé, i ti vzdorovití a nevěřící. Dle hebr.: Též vzdorovití mají bydliti u Jâh t. j. poddají se jemu, budou v jeho příbytku účastní všech milostí a požehnání, jako věrní Boží. Jest tím vyjádřena messianská naděje a obrácení pohanů (dle aram. a sv. Jar.). Přirozeně a přímo hebrejské znění tento výklad nepodává; zůstává nejasným.
Sv. Pavel uvádí tato slova krásně o Kristu Pánu a praví: »Vstupuje na výsost, jaté vedl vězně a dal lidem
