L. 18. Boží vůz mnohonásobné myriady,
Tisíce plesajících (jest);
Pán mezi nimi, na Sinai, ve svatém.
L. 19. Vystupuješ do výše, vedeš zajatce,
Přijímáš dary mezi lidmi,
Ano i od těch, kteří nevěří, že (tu) přebývá Hospodin Bůh.
H. 16. Boží hory, hory Bāšân,
Hory o vysokých vrcholích »hory Bāšân«,
H. 17. Proč žárlíte, vy hory (a) vrcholy,
Na horu — Bůh ji vyvolil svým sídlem,
Zajisté bude (tam) Jahve přebývati věčně.
H. 18. Tvůj vůz (průvod) jest desettisíckrát tisícerý;
Pán mezi nimi; Jest to Sinaj svatostí.
(Přeměnou: Pane, [vcházíš ze] Sinaj do svatyně).
H. 19. Vystupuješ do výše, uvádíš zajatce,
Béřeš dary mezi lidmi;
Též vzdorovití mají bydliti u Jâh, Boha.
16 19. Bůh přivedl svůj lid pouští do zaslíbené země a sám učinil svým sídlem Sion. Hory Bašanu (mezi nimi zvláště hora Hermon) byly by se zdály vhodnějšími ku příbytku Boha, ale Bůh jich nevyvolil, vyvolil Sion, na němž chce přebývati věčně. Bůh vchází slavně na Sion; průvodem jeho jsou desettisícové (myriady) a tisíce. Vystupuje do výše (v dalším smyslu: nebe), uvádí, vede ty, kteří byli dříve v porobě, v zajetí, a oni mu tam přinášejí dary, oběti neb kořisť; i od nevěřících pohanů přicházejí dary — nevěřící, vzdorovití (snad to znamená »pohany«) budou Boha uctívati.
16. Žalmista jmenuje v tomto verši horu neb hory — vysoké (dle Vulgaty: tučnou, porostlou horu), hory Boží, které žárlí aneb mohou žárliti na malou horu Sion. Určeny jsou ty vrchy jménem Bāšân. Bāšân byl úrodný kraj v severní části Zajordání; hory Bāšân jsou ony, které jej na severu ohraničují. Nejvyšší z nich jest Hermon (velký Hermon), uveden snad již v 357 (Deut. 38). Ten se mohl jmenovati po zvyku písma »Boží« horou, protože jest velmi vysoký (2795 m.); dle sv. Jar. býval tam pohanský chrám, i proto jej snad nazývali »Božím« vrchem. Byla to hora o vyso-
