že Bůh tu zemi hojným deštěm zavlažil; ta země se zove Božím dědictvím. Byla snad vypráhlá, pustá, hladem zmořená, ale Bůh ji občerstvil a připravil tak svému lidu, aby tam mohl obývati (κατηρτίσω αὐτήν LXX).
11. Nikoli »tvá zvířata«, nýbrž tvůj kmen, lid mohl pak bydliti v ní (buď v poušti, neb v zemi Kanaan), když byla tak připravena, zavlažována, a když ji (poušť) učinil Bůh svou dobrotou obývatelnou, když ji jako stůl vystrojil svému chudému. »Chudým« tak nazývá v pokoře Israele; z Egypta vyšel, kde byl otrokem, na poušti byl vydán mnohým svízelům — byl tedy »ubohým«.
12. Živě mluví o dobytí zaslíbené země. Vykládáme tu hebr. znění, neboť Vulgata jest nejasnou.
Pán dává slovo; Žalmista nelíčí ony boje, nýbrž ukazuje hned, jak bylo slaveno vítězství. Pán, Bůh dal vítězné slovo, vítěznou píseň, že bylo lze ihned vítězné písně pěti. Hlasatelek vítězství veliký zástup; vítězství bývalo oslavováno průvodem, zpěvem žen, jako za Marie Ex. 1520, Debory Soud. 5, 1 Kr. 186. Tenkrát bylo to vítězství slavné; počet žen, které o tom podávaly dobrou zprávu, byl veliký.
Dle lat. bychom vykládali: Pán dal slovo vítězné písně těm ženám, které blaho zvěstují, neb celému plesajícímu Israeli, v LXX: εὐαγγελιζομένοι mužsk., který ohlašuje vítězství velikou silou, mocně.
13. Králové vojsk, snad králové a vojska Kananejských a nepřátel vůbec utíkají, utíkají, utíkají o překot, spěšně (před Israelity). Vzpomíná žalmista těmi slovy na porážky nepřátel Kananejských za Josuovy doby a v době Soudců. K době Soudců se nesou slova: A bydlitelka domu — tedy »žena« rozděluje a odnáší kořisť (Soud. 524, 30), Mužové utíkali, žena Jaʿel vůdce skolila a vítězství dovršila.
14. V písni Debory činěny podobnými slovy výčitky kmeni Ruben, který nepřišel bojovati proti Kananejským, nýbrž »zůstal u svých ohrad, aby poslouchal pískot (hru) u stád« (Soud. 516). Zdálo by se, že jest v těchto slovech
