L. 9. Země se třásla,
I nebesa se rozplývala před Bohem Sinaje,
Před Bohem Israele.
L. 10. Hojný dešť jsi uchoval, Bože, svému dědictví;
A sesláblo, ty však jsi je posílil.
L. 11. Tvá zvířata bydlila v něm;
Strojil jsi ve své dobrotě pro chudého, Bože!
L. 12. Pán uděluje slovo těm, kteří blaho zvěstují,
Velikou mocí.
L. 13. Králem zástupů (jest král) velikého miláčka,
A krása domu rozděluje kořisti.
L. 14. Když ležíte ve (svých) údělech,
Perutě holubice postříbřené,
A kraj jejího svršku (jest) v zářivém zlatě,
L. 15. Když rozehnal Nebeský (Pán) krále po ní,
Sněhem se bělelo (vše) na Selmonu.
H. 8. Bože, když jsi táhl
Před svým lidem,
Když jsi kráčel po pustině. Ṣélā.
H. 9. Země se třásla,
I nebesa se roztékala
Před Bohem;
Tu Sinai (se třásl) před Bohem,
Před Bohem Israele.
H. 10. Hojným deštěm jsi skrápěl, Bože;
Tvoje dědictví — a zemdlelo, ty jsi je postavil.
H. 11. Tvůj kmen mohl bydliti v ní, (v něm),
Připravil jsi (ji) ve své dobrotě
Pro bídného — Bože!
H. 12. Pán dává slovo,
Hlasatelek vítězství veliký zástup.
H. 13. Králové vojsk utíkají, utíkají,
A bydlitelka domu (žena) rozděluje kořisť.
H. 14. Což chcete ležeti mezi ohradami?
Křídla holubice (pozorovati)?
Jest pokryta stříbrem,
A její perutě v zelenavém zlatě.
H. 15. Když rozptýlil v ní Všemohoucí krále,
Sněžilo na Ẓalmônu.
8—15. V této sloce jeví se podobnost s písní Debory (Soud. 5; i 4). Bůh táhl kdysi od Sinai před a se svým lidem; na Sinai působil divy i v poušti zázračně zaopa-
