(dle hebr.). Tak stalo se zajisté reptajícím Israelitům, neboť zemřeli podle Božího slova všichni na poušti a teprve jejich synové mohli vejíti do zaslíbené země. (Hebr. 317).
V lat. jest poslední věta méně jasna. Bůh dle zásluhy jedná i se vzdorovitými; těm nemůže prokazovati milosti, proto že jí nezasluhují, ale po spravedlnosti je trestá, a jejich trestem jest, že bydlí v hrobích, že hynou.
5. סלל naházeti (cestu), násep udělati, upraviti cestu; v duchovním smyslu to znamená: odstraniti překážky, aby mohl Bůh přijíti, odstraniti nevěru, malomyslnost, a spolu uctíti Boha. V aram. a v syr. překládali toto obrazně: קַלְּסוּן chvalte (toho, který sedí na trůně slávy v nebesích). בָּעֲרָבוֹת na stepích, pouštěmi — překládali LXX ἐπὶ δυσμῶν (ἐπί s gen. označuje směr) k západu což jest hebr. מַעֲרָב. Míní stepi, pouště mezi poloostrovem Sinai a mezi zaslíbenou zemí, pouště, jimiž Bůh Israelity vedl. בְּיָהּ jest בְּ essentiae: v Jah jest to, co jest jméno (podstata j. jména); Jah jest jeho jméno. Turbabuntur ταραχθήσονται; dle Theodor., Euthym.: ταραχθήτωσαν s podmětem »spravedliví«: jsou pohnuti, nadšeni — není přirozeným.
6. דַּיָּן sv. Jar. defensor; soudce 1 Sam. 2416, v aram. Ezd. 725 »Bůh ve svém svatém místě« by bylo dle lat. samostatnou větou, ale správnějším jest jako přístavek k příponě facie ejus verše 5.
7. מוֹשִׁיב inhabitare facit (2910) part. hif. od ישב (κατοικίζων). Který vrací by znělo מֵשִׁיב od שׁוּב.
כּוֹשָׁרָה (כָּשֵׁר rovný, pravý, vhodný) dle syr. kšārâ (Kaz. כִּשְׁרוֹן) štěstí, blahobyt, dle Sym. εἰς ἀπόλυσιν k svobodě LXX ἐν ἀνδρείᾳ v síle, k síle.
סוֹרֵר 667 Řím.: qui in iram provocant) vzdorovití. צְחִיחָה vyprahnutí, vypráhlost, vypráhlá země — v níž není potoků, vody, jíž k úrodnosti třeba (zde v akkus.); qui habitant in sepulcris (Is. 654) zdálo by se svědčiti, že se bezbožní zdržovali v hrobích, ve skalních, hrobových jeskyních. Hontheim: »Toliko vzdorovité nechá umříti ve vypráhlé zemi«.
Někteří se domnívají, že byl tento verš v babylonské době přeměněn, aby ho bylo lze užiti o vysvobození z Babylona.
L. 8. Bože, když jsi táhl před svým lidem,
Když jsi procházel pouští,
