jeho svatém místě, v jeho příbytku, v jeho sídle; tím jest nebe, tím byl i svatostánek neb Boží dům. Tam přijímá Bůh projevy pocty, odtud rozdává svou pomoc a svou milost.
7. Boží péče a prozřetelnost jeví se i v tom, že Bůh usazuje (dává, činí bydliti) ty, kteří jsou jednoho zvyku (moris), stejného rodu snad, v jednom domě, činí, aby byli v jednom domě, v jedné rodině sloučeni; mohli bychom pomýšleti i na celý Israel, kterému dal Bůh zemi Kanaan, aby tam byli shromáždění jako ve svém domě.
Hebr. se přikloňuje více k v.6: Bůh, jenž dává osamoceným bydliti v domě, dává těm, kteří byli neb jsou samotni, opuštěni, dům, že v domě, v rodině, v kmeni nacházejí opory a ochrany. Na Východě jest rodinný a kmenný svaz velice potřebný; kdo byl z nějakého kmene vyloučen neb kdo nepříslušel k žádnému kmeni, byl bez ochrany. každý mu mohl beztrestně ukřivditi. Výklad: »dává jim bydliti ve svém domě«, v Božím domě, by byl neobyčejný.
»Osamocenými«, roztroušenými míní mnozí ony Israelity, kteří žili ve vyhnanství; přeměnou participia vykládají“ Bůh přivádí vyhnané zpět do domu (otčiny) — čemuž by mělo odpovídati následující: Vyvádí zajatce na svobodu. Bůh vyvedl dle tohoto výkladu Israelity z vyhnanství, přivedl je do otčiny zpět, jen ti, kteří reptali, Boha uráželi, nepřišli do domova, nýbrž zůstali v Babyloně.
Nelze však vésti důkazu, že by bylo tato slova vykládati o Babylonském zajetí. Verš 7. praví: (Bůh), jenž vyvádí spoutané, zajatce, v síle neb k síle (k blahobytu, na svobodu; dle hebr.); dává spoutaným, uvězněným, zajatým, kteří v poutech sílu ztratili, sílu zpět, dává jim svobodu a tak jim dobrotu a pomoc prokazuje. Vážnou námitkou jest, že v Davidově době nebylo uvěznění obyčejným trestem, vyhnanství David nezakusil, »Spoutanými« byli ovšem jaksi Israelité v egyptské porobě, odtud je v blahobytu, k svobodě vyvedl Bůh, a toliko ti, kteří vzdorovali, zůstali ve vypráhlé zemi t.j. na poušti zemřeli
