to nalézáme u Isaiáše, Jeremiáše a u pozdějších proroků). Vždyť všeobecné vykoupení naznačeno již slovy žehnajícího Boha k Abrahamovi: »V něm požehnáni budou všichni národové«.
Zdá se, že vychází radostný a důvěryplný cit, který dýše žalm, z nějaké radostné události israelského lidu. Snad to bylo nějaké vítězství, jež pěvce nadchlo, aby oslavil touto vznešenou písní vítěze, Boha. Pomýšlejí tu na vítězství Davida, jehož dosáhl nad Ammonity (2 Kr. 1011 a d.); jiní spojují obsah žalmu s boji Seleucidů a Ptolemeovců (mezi l. 220—170 př. Kr.), aneb kladou žalm i do makkabejské doby. Proti tomu mluví i ta okolnost, že jsou ve v. 28 ještě jmenováni kmenové Zabulon, Neftali.
Žalm 67. jest velmi důležitým proto, že uvádí četná místa ze starších dějinných knih a že činí narážky na ona starší místa. Tak jest začátek i konec naší písně vzat z Num. 1035. 36. Žalm cituje z Debořiny písně (Soudců 5), v 4. 5 ve verších 8 a 9, Soud. 530 ve v. 13. 516 ve v. 14, 512 ve v. 19, 514. 18 ve v. 28. Jednotlivá slova tohoto žalmu vyskytují se v Deuteronomium.
Píseň jeví umělé složení. Sloh jest zvláště úsečný, při tom velmi živý. Elōhîm opakuje se s jakousi pravidelností; jest v každém verši dvou prvých a posledních slok pravidelně, v ostatních nepravidelně.
Některé výrazy, jež chová znění tohoto žalmu, nevyskytují se nikde jinde ve sv. Písmě; tím a stručností vět, měnivostí předmětu, stal se výklad žalmu velmi obtížným. Hned jest osloven Bůh, hned zase lid, tu oslovuje žalmista hory Basan, tam zase království světa, střídají se tu slova vítězných pěvců se slovy Božími; i toto stěžuje výklad. (Grill vykládá tento žalm v knize »Der achtundsechszigste Psalm« na 240 stranách. 1883.).
Hontheim (Zeitschrift f. kath. Theol. 1897) rozeznává v něm sloky o 3, 3—10—5, 5—10—3, 3 verších (Schloegl, De re metrica 47).
L. 1. Ku konci; žalm písně od Davida.
L. 2. Ať vstane Bůh a ať se rozpráší jeho nepřátelé,
A ať utíkají před jeho tváří ti, kteří ho nenávidí.
