22. Ku kárným slovům přidáno v závěrku napomenutí.
Jest promluveno k bezbožníku, ale obsahuje naučení, jež
plyne z celého žalmu všem lidem (Israelitům).
Srozumějte to, pozorujte to vy bezbožní, kteří zapomínáte na Boha. Kdyžby Bůh káral pro hříchy, trestal,
bude trhati jako lev svou kořist (73), pak nebude nikoho,
kdo by hříšníka osvobodil.
23. Oběť chvály, jako bylo řečeno ve v. 14, ta jest to, která mne ctí, kterou mne mohou a mají ctíti zbožní; slova ta jsou řečena především oněm, kteří jsou osloveni ve v. 7-15. Pravou úctou Boží jest vnitřní oběť srdce. A ta jest cesta, ve zbožnosti, v zbožném, oddaném smýšlení jest cesta, kterou přijde ke spáse, kterou jemu ukáži Boží spásu. Dle hebr. jest řečeno: A kdo si urovná cestu, qui ordinate ambulat (jak sv. Jarolím překládá), cestu arciť mravní, tomu τῷ εὐτάκτως ὁδεύοντι, kdo jde za svou povinností, dle ní žije, dám jemu s rozkoší patřili na Boží spásu, uvidí a bude se těšiti Boží spáse. Tato slova jsou obrácena především k těm, kteří nejsou na dobré cestě (v. 16-21).
16. מַה־לְּךָ jak můžeš ty, jaké právo máš?
18. רצה míti zalíbení (Job. 349 s ב, zde s עם); řecký překlad, syr. a aram. mají וַתָּרָץ od רוץ běžeti.
20. דָֽפִי dle arab. דפא strčiti, udeřiti: úder, rána; Aq. Sym. hanba. Rány zasazuje jeho cti, utrhá jemu na cti neb jej uráží. (Wellh. דהי ?). Filius matris tuae, tvůj vlastní bratr. Scandalum buď πάγις osidlo, léčka, aneb convicium jako nahoře דפי.
21. הֱיוֹת vázaný inf. zde na m. prostého inf., snad aby nebyl při אהיה hiatus.
23. שָׂם דֶּרֶךְ urovnati, připraviti cestu — ač nalézáme v tom významu na m. שים sloveso סָלַל neb פִּנָּה. Dle LXX ἐκεῖ lépe שָׁם tam jest cesta, na níž ukáži atd. Wellh. dle 5014.15 שֹׁלֵם נְדָרָיו na m. שם דרך a zaplatí své sliby.
Zjevení Boží, jež nám žalmista na začátku 49. ž.
představuje, bylo vykládáno o Kristově příchodu na svět:
odstranil staré oběti, zavedl pravou bohoslužbu chvály.
Žalm vykládán též o posledním soudě.
