Neboť ty jsi můj spasný Bůh,
(ו) V tebe doufám po celý den.
4b. Prosí, aby ho Bůh vedl či vodil. Své cesty mně ukaž, vyučuj metaforicky míní přikázání a Boží vůli v jednotlivých okolnostech; tu chce znáti, aby se podle ní řídil.
5. Veď mne ku své pravdě (ἐπί τὴν ἀλήθειάν σου); pravda jest pravé Boží učení, jež chce žalmista znáti. V lat. jest: in veritate v tvé pravdě učiň, abych kráčel (hebr.); pravdou jmenuje sv. Písmo Boží věrnost, dle níž Bůh plní dané své sliby; dle této věrnosti a v ní mne veď! Uvádí dva důvody: Protože od Boha očekává svou pomoc, a poněvadž na tu pomoc čeká, spoléhá po celý den a po všechny dny stále, bez přestání.
4. Via, semita ve sv. Písmě často způsob života, jednání; i u Muhammeda sabîlul-lâhi Boží cesta, ṣirâṭul-mustaqîmu pravá stezka.
5. Dle řeckého καὶ σὲ ὑπέμεινα a dle některých hebr. rukopisů bylo v 5c ואותך tedy slovo, kterým mohl začínati verš hlásky ו; ovšem by měl v mass. tekstu jen jeden stich. יִשְׁעִי který mně pomáhá, i který mně může pomoci. (445).
L. 6. Rozpomeň se na svá slitování, Hospodine,
A na své milosti, jež od věčnosti jsou.
L. 7. Přečinů mého mládí a mých hříchů nevzpomínej,
Pro své milosrdenství; budiž mne pamětliv
Pro svou dobrotu, Hospodine!
ז H. 6. Rozpomeň se na své milosrdenství, Jahve,
a na své milosti,
Neboť od věčnosti jsou.
ח H. 7. Hříchů mého mládí a mých přestupků nevzpomínej,
Podle své milostí budiž mne pamětliv,
Pro svou dobrotu, Jahve!
6. Prosí za odpuštění svých hříchů. I svatí mohou chybiti; »říkáme-li, že nemáme hříchu, sami se klameme, a není v nás pravdy« dí sv. Jan v 1. listu 18. Odvolává se na Boží slitování a na milosti, jež jsou odvěké, »jemu jest vždy se slitovati a šetřiti«. Milosrdenství a milost jsou nevyčerpatelny (Jer. 22 313).
