Chváliti budou Jahve ti, kteří ho hledají;
Ať žije vaše srdce na vždy!
26. O tobě má chvála (bude), tato chvála vychází spolu též od tebe (hebr.); tvoje ochrana, již jsi mně prokázal, jest původem a příčinou mé chvály. Své sliby splním jsou záslibné oběti, jež trpitel ve svém soužení Bohu přislíbil. Z takových obětí mírových neb záslibných byly tučné části obětovány na oltáři, knězi náležela pravá hruď a plec, ostatní masité části připravil obětující k hodům, k nimž sezval i své přátele a chudé. Na tento zvyk naráží slova v. 27.
27. Hodovati, jisti budou chudí a nasytí se: bude hojnost těch obětí a vydatné obětní hody. Věrní budou chváliti Hospodina. Jejich srdce nabude síly, zmužilosti a bude tak moci žíti na věky věkův. Dle hebr. jest vyjádřeno přání: Ať žije vaše srdce na vždy! Přání pronešeno k ubohým, kteří béřou účast na obětních hodech.
Kristus Pán byl jednou obětován, ale jeho obět se opakuje a trvá na vždy: na zemi při posvátné nekrvavé oběti, na nebi představuje Spasitel svou oběť stále Bohu Otci. Na zemi jest přijímání Nejsvětějšího Těla a Krve Páně obětními hody, při nichž nabývají ubozí, kteří pomoci potřebují — a takými jsme všicci — Boží milosti a duševní síly. V nebi jest blaženost svatých oněmi hody, při nichž se radostí nasycují. Tělo Páně jediné dává sílu, která působí na vždy, do věčného života.
26. Nejprvé mluvil k Bohu přímo v druhé osobě, zde přechází ke třetí osobě. Sv. Ambr. a Tert.: A te παρά σου.
27. LXX četli לבבם ale hebr. znění se zdá býti původním: vaše srdce.
L. 28. Rozpomenou se a obrátí se k Hospodinu všechny
končiny země,.
A skloní se před ním veškery čeledi pohanů;
L. 29. Neboť Hospodinovo jest království,
A on panuje nad pohany.
H. 28. Rozpomenou a vrátí se k Jahve všechny
končiny země,
A skloní se před tebou všechny čeledi pohanů;
