a rozeznává, jako v hebr. znění, svrchní roucho a spodní šat. Vojínové rozdělí mezi sebou ta roucha, jak to u odsouzených zločinců činívali.
17. כלבים psi — zdálo se Symm. a Theod. po přirovnání v. 13. 14. snad slabým a překládají θηράται lovci, κυνηγέται (arab. kallâbun). כָּֽאֲרִי překládá syrský (bazzaʿ בזעו) roztrhali, sv. Jer. svázali (vinxerunt, snad fixerunt). Aq. jednou: svázali, jednou dle aram. כאר (כער) hanbou, potupou pokryli mé nohy. U všech těch překladů jest množné číslo, tedy koncové ו, nikoli jod: כָּארוּ (כָּרוּ) od כָּרָה; význam probodnouti, prokláti jest při významu hloubiti, kopati též u slovesa נקר, jako v řeckém ὀρύσσειν. V traktátu Nazir 3412 má כרה týž význam: ענבין דכרין hrozny, jež provrtaly (červy). Aram. přidal sloveso: Kousají jako lev נכתין היך כאריא; Sym. ὡς ζητοῦντες δῆσαι (כֹּאֲרֵי); chtíce svázati. Lagarde a Wellh. kladou tento verš před v. 14.
18. Imperf. jest potenciálem: mohu sčítati; LXX četli na m. ἐξηρίθμησα množ. č. ἐξηρίθμησαν. ראה s předl. ב znamená »shlížeti se zalíbením«; i v syr. chzâ s ב.
19. τὰ ἱμάτιά μου. . . . καὶ ἐπὶ τὸν ἱματισμόν μου v LXX i u Sv. Jana.
Qimchi chtěl to vykládati o Israeli slovy: Béřou naše jmění ממונינו bohatství tak, že i naše roucha mezi sebou rozdělují.
L. 20. Ty ale, Hospodine, nevzdaluj svou pomoc ode mne,
Na mé ochránění pamatuj.
L. 21. Vytrhni, Hospodine, od meče mou duši
A z psovy moci mou jedinou.
L. 22. Vysvoboď mne ze lvovy tlamy.
A mé snížení od bůvolích rohů (vyprosť).
H. 20. Ty ale, Jahve, nebuď vzdálen;
Má sílo, k mé pomoci pospěš!
H. 21. Vytrhni od meče mou duši,
Z moci psa mou jedinou.
H. 22. Vysvoboď mne ze lvovy tlamy
A z bůvolích rohů — vyslyšel jsi mne.
20. Nová prosba za vysvobození, jako v. 12. Uprostřed tohoto trápení klade trpitel svou důvěru v Hospodina a volá: Ty ale (v. 4.), nebuď vzdálen (hebr.). Má sílo, tak jmenuje Boha, když sám pražádné síly nemá, k mé pomoci pospěš! Pomoci jest nutně třeba, neboť jest duše (život) před záhubou (v. 22).
