a pohany, jako proroci pozdější doby. V žalmu 21. jest universalismus jasně vyjádřen, proto však nemusí býti žalm z doby po babylonském stěhování. I David mohl Božím duchem poučen viděti, kterak se dílo spasení rozšíří požehnaně i na pohany; vždyť znal přípověď danou Abrahamovi a ta byla též universalistická! Že se verš 7. podobá Isaiášově mluvě, to není důkazem pozdějšího původu, neboť můžeme říci, že se Isaiášova mluva přirozeně může podobati starším výrokům.
Jako řekl Cassiodorus, že jest v žalmu spíše historia quam prophetia, tak tvrdili i starší protestanté: Asserimus hunc psalmum ad litteram, primo, proprie et absque ulla allegoria, tropologia et ἀναγωγῇ, integrum et per omnia, de solo Christo exponendum esse. To však nepřekáží některým, kteří proroctví neuznávají.
Kdy byl žalm psán, nevíme. Z událostí Davidova života nemůžeme žádnou s obsahem tohoto žalmu uvésti ve spojení. Že by býci Basan v. 13. znamenali Ammonity, lvové v. 14. Araby a psi v. 17. 18. Samaritány, a že by se obsah nesl k událostem Neh. 210 41-8, jest pouhé mínění (de Lagarde, Cheyne).
L. 1. Ku konci. Pro ranní přispění. Davidův žalm.
H. 1. Řediteli hudby. Dle »Laňka ranních červánek«. Davidův žalm.
Nejasný nadpis latinský by naznačoval obsah toho žalmu: Modlitba ráno konaná za přispění a Boží pomoc. Tak i LXX ὑπὲρ τῆς ἀντιλήμψεως τῆς ἑωθινῆς. Dle aram. by byla ta slova liturgickou poznámkou, že se pěl žalm při ranní oběti. Dle hebr. jest tím označen snad nápěv, dle něhož bylo žalm zpívati. Záměnou v אַיֹּלִת neb אֱיֹּלִית by byl naznačen způsob zpěvu αἰολιστί. שָׁחַר znamená sice ranní červánky, ale sloveso znamená též »tmavým jest« — mohla by tím býti naznačena i večerní tma. Dle arab. saḥara (okouzliti) mohlo by to jméno značiti »kouzelné rčení,« dle arab. sachira (posmívati se, tupiti) »posměch, tupení.«
Vykládali též o ranní modlitbě Páně před vzkříšením. Viz úvodu s. XXIII, XXVI a XXVIII.