21. žalm. (H. 22.)
Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
Žalmista se vidí jako by od Boha opuštěna největší úzkosti; cítí svou vnitřní nevinnu a proto obrací se k Bohu, aby dosáhl pomoci. Předvídá a je jist, že bude osvobozen. Velebná tato píseň má dle toho dvě různé části. V prvé (2—22) líčí, jak blízko jest své záhubě, a volá o brzkou pomoc. V druhé části vidí, ze Bůh jeho volání vyslyšel. Předvídá, že se i pohané k Jahve obrátí; mocní před ním padají, žalmista ve svém pokolení bude oslavovati Boha stále (23—32). Obě části dohromady souvisí, ač se obsahem různí.
Tento žalm jest celý přímo a výlučně messianský. Mocnými výrazy vypisuje tajemství utrpení budoucího Messiáše, jeho snížení a trápení: povznáší nás líčením vzkříšení a oslavy Pána Ježíše. Kristus Pán uvádí sám slova toho žalmu o sobě, o něm vykládají je též apoštolové a evangelista; jako Mat. 2735. 39. 43. 46.), Jan 1923. 24. 28., Hebr. 211-12. Ani na Davidovi, ani na Ezechiášovi se nevyplnila prorocká slova toho žalmu. Nikdo netrpěl tak za celý svět, nikdo nebyl tak nevinným, jako trpitel tohoto zpěvu a Messiáš. Proto vykládali sv. Otcové tento žalm jednomyslně o Messiáši. Theodor z Mopsvestie tvrdil, že jest v žalmu vypsán toliko děj z Davidova života, a toto jeho mínění bylo zavrženo na V. sněmu v Cařihradě.
Pozdější rabbinové (středověku) vykládali žalm o celém israelském národu: Israel trpí a bude vysvobozen, ale tím budou přivedeni pohané k Bohu Jahve. Odvolávají se při tom na to, že mluví žalmista též v množném čísle: Naši Otcové (5); bídní neb ubozí (27). Kristus mohl tak říci, mluví o ubohých, za které trpěl, trpěl za všechny lidi; množné číslo je též na místě. Verše 10—19 o národu vůbec nelze vyložiti.
Po nadpise jest žalm Davidův. Jest pravda, že starší messianská místa nemluví o všeobecné messianské říši, že nezahrnují v dílo spasení tak zřejmě všechny národy
