pisců řeckých.[1] R. 1257 byl Michail podle vypravování Akropolitova zavražděn od svého příbuzného[2] Kalimana, jenž spikl se proti němu s některými občany hlavního města Tmova. Kaliman dal se prohlásiti carem a zmocnil se i mladistvé manželky zavražděného. Matka Michalova Irina, dcera epirského „císaře“ Theodora, která kdysi za nezletilosti svého syna vedla vládu, uchýlila se do kláštera.[3] – Kaliman II. netěšil se však dlouho ze zdaru svého násilného činu. Rostislav Mačevský na zprávu o krvavém převratu v Bulharsku na ručest přitáhl s vojskem, snadno obsadil za rozháraných poměrů Trnovo a dceru vzal zpět. Kaliman II. na útěku zabit.[4] Jeho smrtí vyhynul slavný rod Asěnovců.
A tu nastávají záhady o tom, co následovalo, neboť prameny řecké se neshodují a domácí zprávy dosud se neobjevily. Akropolita v dalším pokračování vypravuje, že velmožové bulharští, když nebylo zákonem oprávněného nástupce na trůn, shromáždili se na sněm a zvolili ze svého středu carem Konstantina, syna Tichova.[5] Ale mladší současník Pachymeres, jehož zprávy jinak jsou vždy spolehlivé, a pozdější Nikiforos Gregoras uvádějí na jeviště jinou ještě osobu. Širší a jasnější vypravování Gregorovo[6] o té věci zní asi v ten smysl, že po smrti Michala Asěna zmocnil se vlády manžel jeho sestry Myces (Μυτξής), který však jsa povahy zženštilé brzo pozbyl veškeré vážnosti. Za takých okolností povstal proti němu za souhlasu celého národa Konstantin, příjmím Tich, vypudil jej z Trnova a přinutil jej k útěku.
- ↑ Jsou to Jiří Akropolites (zemřel 1282), příbuzný císařského domu, který byl nějaký čas i nejvyšším kancléřem, svojí Xρονιχή συγγραφή obsahující události let 1203 až 1261, Jiří Pachymeres (nar. 1242 – † ok. 1310), který rovněž zastával vysoké státní úřady a pokračoval v díle Akropolítově až do roku 1308, a polyhistor Nikiforos Gregoras (nar. 1295, zemř. před r. 1360) se svým dílem Ρωμαίχή ίστωρία líčícím události let 1204–1355.
- ↑ Obyčejně se tento Kaliman pokládá za syna sevastokratora Alexandra, bratra císaře Asěna II. (viz Děj. bulh. 230), ač přímých důkazů pro to není.
- ↑ V starobulh. pomeníku pěje se věčná pamět „Irině blagočьstivěj materi christoljubivago carě Michaila narečenněj vъ mnišьskomъ obrazě Xeni.“ (Vyd. Popruženkovo v Izvěstijach rusk. arch. instituta II. 1897. str. 72.)
- ↑ Akropolita u Migne, Patrologia graeca 140 col. 1173. Ve výtahu u Strittera, Memoriae populorum etc. II., 2, 732.
- ↑ xxxxxxx. Akrop. l. c. 1174.
- ↑ Pachymeres u Migne 143, col. 800, Gregoras tamže 148, col. 185 sld. U Strittera II., 752 sld.
