slovanského středověku, muž, který svým původem i svými osobními i rodinnými svazky stal se na ten čas živým pojítkem všech kmenů slovanských, – Rostislav Michajlovič, bán Mačevský.[1] Pocházeje z rodu ruských knížat černigovských, uchýlil se za vpádu tatarského do Uher, pojal r. 1243 za manželku Annu, dceru Bely IV. a objevuje se od r. 1254 v listinách, jako bán Mačvy; vedle toho spravoval Usoru a Soli v dnešní Bosně, maje při tom postavení značně nezávislé. Jako tchán cara Michala sprostředkoval (snad z jara 1257) mír s Řeky. Třeba že zjevuje se v dějinách bulharských teprve při této příležitosti, přece sotva pochybíme, přičteme-li mu vliv na celou protiřeckou politiku cara Michala počínajíc r. 1254. Mladý car pojal nepochybně brzy po r. 1254 jeho dceru za manželku[2] a dal se vésti vlivem tchánovy uherské politiky. Svědčí o tom i ta okolnost, že on jest jediný panovník bulharský, který razil mince s nápisem latinským.[3]
Nezdar války proti Řekům a patrně vůbec zmíněný vliv Uher u dvora bulharského měl vážné následky uvnitř říše. V pravoslavném Bulharsku, jež celým svým vnitřním životem tkvělo v ovzduší řeckém, sblížení se západem narazilo na odpor, zvláště když provázeno bylo nezdarem. Takové jest asi pozadí následujících událostí, o nichž zachovaly se nám pouze suché zprávy u děje-
- ↑ Srv. o něm článek Palackého v Čas. Č. Mus. 1842 (Radh., II., 272) a Pulauzova v Žurn. min. nar. prosv. 1851, 71. Mezi oběma jest neshoda týkající se poměru Rostislavova k bulh. carovi. U byz. historika Akropolity totiž tchán cara Michala sluje prostě Ρώσος Ούρος, jmenuje se však zetěm krále uherského. Proti staršímu stotožňování tohoto Rosa Ura s Rostislavem vyslovil se Palacký z toho důvodu, že Rostislav oženiv se teprve r. 1243 nemohl ještě býti tchánem cara Michala. Naproti tomu Palauzov hájí starší mínění. K Palackému přidal Se Golubinskij (Краткiй очеркъ исторiи православныхъ церквей Moskva 1871, 219) a Jireček v Děj. nár. bulh., který však později od něho odstoupil. Novou zmínkou o Rostislavovi v listech cís. Theodora II. (srv. Jireček v Arch. f. slav. Phil. XXI., 622) totožnost Rosa Ura s Rostislavem jest úplně prokázána. – Pojednání uh. historika Wenczela o Rostislavovi není mně bohužel přístupno.
- ↑ Z manželství Rostislavova s Annou známy jsou 4 dítky: synové Michal a Bela a dcery Kunhuta, manželka českého krále Přemysla II., a Gryfina, manželka polského knížete Leška II. Dle toho, co nahoře jest řečeno, bylo by předpokládati ještě jednu dceru jinak nezmíněnou, jejíž osudy nejsou známy, dceru patrně nejstarší, když provdána byla již před r. 1257. Ale snad možno aspoň otázku si položiti: nebyla naposled česká královna Kunhuta (její narození musíme rovněž klásti co nejblíže k r. 1243) v dětském věku zasnoubena carovi bulharskému, tehdy rovněž nedospělému?
- ↑ Jireček, Děj. bulh. 366.
