FRANT. HYBL.
BULHARSKO PO VYMŘENÍ ASĚNOVCŮ.
Za úpadku říše byzantské, jenž nastal po smrti posledního mohutného Komnena Manuela (1180), vzmohli se na balkánském poloostrově k politické důležitosti jižní Slované, kteří až dosud stáli v područí východního imperia. Vznikl soustředěný stát srbský činností velikého župana Štěpána Nemanje (1171–1196), obnovena povstáním bratří Petra i Asěna r. 1186 říše bulharská. Pohroma, kterou říši byzantské přineslo čtvrté tažení křížové, prospěla zejména Bulharům. Zatím co Srbsko v těsnějších hranicích pozvolna se rozvíjelo, Bulhaři brzy rozšířili moc svou po celém poloostrově. Jejich car Kalojan (1196–1207) opanoval větší část Thrakie i Makedonie, car Jan Asěn II. (1218–1241) pak vítězstvím nad epirskými Řeky dal říši rozsah, jaký měla jedině za dnů slavného Symeona dotýkajíc se moří Egejského i Adriatického, ano zanášel se smělými plány učiniti středem svého panství sám Cařihrad. Ale brzo se ukázalo, že Bulhaři tenkrát už nestačili zaujmouti velmocenské postavení na poloostrově a že život řecký nepozbyl dosud své síly. Obnova říše byzantské vyšla z Malé Asie, z císařství nikejského. Císař Jan Vataces († 1254) odňal Bulharům za nezletilých synů Asănových Kalimana I. (1241–1246) a Michala Asěna Makedonii i větší díl Thrakie.
Také na druhé straně měli Bulhaři souseda, který povážlivě ohrožoval rozvoj jejich moci. Říše uherská od opanování Chorvatska krok za krokem postupovala v šíření své moci na poloostrově. Králové uherští uvedli již ve XII. století pod svou vrchní moc Bosnu,
