Themistokles se soudruhy ve Spartě byl a tam přímo asi řekl Spartanům, že Atheny jsou v právu a že nikým si nedají brániti. Sparta vzala určité prohlášení chtějíc nechtějíc na vědomí.
Ale proč uvěřil Thukydídes anekdotě o lsti Themistokleově? Čteme-li Plutarchův život Themistokleův, máme dojem, že vrstevníci obecně uznávali neobyčejnost ducha Themistokleova. V generaci následující byl již pokládán za démonickou bytost, která dovede ať zjevně ať skrytě přivésti lidi tam, kam chce. – Ten společný znak mají všechny anekdoty. Lest, jíž užil u Salaminy, zdála se býti nejvlastnější methodou jednací u Themistoklea. Podle toho vzoru vymýšleny pak lsti jiné. Myšlenka o přelstění Sparťanů ujala se tím spíše, že spodek zdi athenské podával každému viditelný doklad. Nepravidelnost její nutně svědčí o spěchu. A proč byli by spěchali? Nikoliv ze strachu před Peršany. Tedy ze strachu před Spartou. – A tomuto obecnému mínění uvěřil také docela po lidsku Thukydides.
Shrnuji tedy tak: Belochovo a Sternovo stanovisko pokládám za nesprávné. Odpověď Meyerova Sternovi je v hlavní věci zcela případná a ukazuje znova velkolepým způsobem hluboký historický smysl jeho. Na historičností lsti Themistokleovy trvati tuším nelze. Za úplné správně bych pokládal stanovisko Buryovo.[1]
- ↑ Když úvaha tato byla již odevzdána redakci, dostal se mi do rukou článek Busoltův z r. 1905, pojednávající o téže věci (Thukydides und der Themistokleische Mauerbau. Ein Beitrag zur Sachkritik, Lehmanns Beiträge zur alten Geschichte V., str. 255 až 279). Článek vyšel o něco dříve než Meyerova odpověď Sternovi v Hermes 1905. Ale Meyer ho patrně nemohl již použíti, ježto nikde se ho nedovolává. A to by nebylo možno, kdyby ho byl znal. Článek Busoltův přinesl do celé diskusse nové světlo a dle mého mínění věc rozhodl. Polemika jeho se Sternern je sice chabá a málo obratná a proto neúčinná, ač Busolt je na správném stanovisku. Ale význam článku je v tom, že Busolt si vyžádal dobré zdání zkušeného technického odborníka a ten s plným přesvědčením tvrdí, že zeď kol Athen, v délce 10 km., v průměrné výšce 5,50 m. (s kamennou substrukcí a hořejší částí cihlovou, – celkem asi o 16½ milionech cihel) a v průměrné šíři 3,5 m., mohla býti dobře hotova za 25 dnů, pracovalo-li 10.000 mužů. Atheny měly však tehdy nejméně 15.000 mužů, kteří mohli účastniti se práce. – Tímto počtem, o jehož spolehlivosti není možno pochybovati, zmizela ze zprávy Thukydidovy poslední obtíž – zdánlivá nemožnost vystavěti hradby v době tak krátké. Tím také lest Themistokleova jeví se v jiném světle. Myslím, že tímto technickým důkazem věc je rozhodnuta, a to ve prospěch Thukydidův a těch, kteří se jeho spolehlivosti zastávali.
