i pro nás je ta: Jak lze věřiti, že Themistokles mohl šáliti Sparťany tak dlouho, až městské hradby 10 (či 6?) km dlouhé, 2,5–5 m široké, byly vyhnány tak vysoko, aby chránily dostatečně obyvatele, když ze Sparty do Athen nebylo než několik dní cesty a záleželo-li Spartě na tom, aby se dověděla, co v Athenách se děje? A k čemu vůbec uchyloval se Themistokles ku lsti, když bylo na jevě, že Sparta k ozbrojenému zakročení se neodhodlá? Eforos myslil, že odstraní nesnáz tím, přijme-li, že část hradeb byla již hotova, když první poselstvo spartské přišlo do Athen, upustí-li od šálení Lakedaimonských vytáčkami a dá-li vykonávati tlak na Spartu jenom uvězněním poslů spartských. Theopompos si pomohl jinak, ale stejně nehistoricky: Themistokles u něho podplatil efory. Kdyby tato tradice byla existovala, Thukydides byl by jistě mezi oběma provedl soud, a nezmiňuje-li se o ní, lze s jistotou věřiti, že neexistovala.
Co máme činiti my moderní čtenáři Thukydida? Máme se spokojiti s výkladem Eforovým nebo některým jiným, či máme přijmouti zprávu Thukydidovu bez výhrady, ač při pozorném čtení se nám bude zdáti podivné, aby Sparťané byli tak nechápavými, prostoduchými dobráky? A zdá-li se kde komu za starověku i dnes lest Themistokleova tak povážlivá, proč uvěřil jí Thukydides, – Thukydides, jenž směje se lehkověrnosti Herodotově a který ve svém díle podává nepochybně doklady toho, že byl jeden z nejhlubších lidí pátého století?
O tom, že Sparta v Athenách zakročila a že Themistokles i s Habronichem a Aristeidem ve Spartě byli, aby věc urovnali, myslím, že pochybovati nelze. Ale celá lest Themistokleova má v sobě tolik nemožného, že se u ní zastaví každý pozorný čtenář. Také Ed. Meyer (Gesch. d. Alterth. III. str, 483 pozn. 1. a Hermes 1905, str. 568) připouští její obtíže, ale dí správně, že jsou to věci podružné a že nelze se bez nich obejíti nikde, kde je takový materiál. Myslím, že lze však jíti ještě o krok dále a domnívati se, že na nějakém obzvláště kvapném postupování při práci není třeba státi. Myslil bych, že více shoduje se s tehdejšími poměry, mluvil-li Themistokles v radě nebo ve shromáždění asi takto: Nebojme se Sparty; ona dobře si rozmyslí, aby nám bránila násilím v opevňování. Jakmile odejdeme, pokračujte klidně ve stavbě. Doufám pevně, že věc dobře dopadne. Takový, myslím, byl průběh věci.
