Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/25

13

FILOSOF HIPPON.

S tímto pojetím jsou ve shodě i důvody, proč toto mínění si Hippon vytvořil, resp. proč se vrátil k Thaletovu mínění s touto modifikací svou, důvody, jež spolu dokazují, co jsme svrchu naznačili, že totiž Hippon k filosofii své došel z biologických pozorování a úvah. Vlhko pokládal Hippon za praprvek jsoucna, sdělují nám kommentatoři Aristotelových míst,^[1] poněvadž teplé (a živoucí) bytosti udržují se na živu vlhkem, bytosti odumírajíci (a chladné) pozbývají vlhka (čili „usychají“), poněvadž semena všech živočichů jsou vlhká a poněvadž potrava musí býti rozmělněna a (aspoň) polotekutá. Vyložíme-li si krátce smysl důvodů těch uvedených, Hippon byl tedy pozorováním, že organismy k životu svému nutně potřebují vláhy či vlhka a že také spermata živočišná nezbytně potřebují a nadána jsou jistou vlhkostí, a methodologickým vodítkem (obsaženým již ve filosofii jeho předchůdce, ionského filosofa Anaximena^[2], že co slouží k zachování a rozvíjení života (a pohybu), nutně jest původem a prvkem toho, co žije nebo existuje, přiveden k výslední thesí, pro filosofii jeho základodatné, že praprvek jsoucna jest tedy také „vlhko“ jakési.

Blíže toto své „pravlhko“ určovati se neodvážil, a – zajisté právem. Neboť vyvinouti byl nucen z onoho pravlhka právě tak oheň, jako vzduch a chlad, jako zemi atd. Jak tento úkol rozřešil, víme nedostatečně. Dovídáme se,^[3] že z pravlhka vznikl oheň, takže hned od počátku^[4] bylo proti sobě studené – voda a teplo – oheň; když pak oheň z vody splozený^[5] přemohl pravlhko, vznikla země^[6] čili svět. Co oheň nevysušil, utvořilo moře,^[7] na němž nalézá

---

1. Simplik. in Phys. 23, 22 (= DV., 232, zl. 4), de caelo 273b,36 a Philopon. Phys. 23, 7, de anima I., 4. Ostatně již Aristoteles (arci jen se zřetelem k povaze duše podle Hippana) poznamenal (de anima I., 2, 405 b 2): πεισθῆναι δ᾿ἐοίκασι ἐκ τῆς γονῆς ὅτι πάντων ὑγρά.
2. To pěkně postihl Zeller, I., 1, str. 256 (5. vyd.). Srv. Simplik. na uv. m.
3. Hippol. Refut. I., 16 (= DD., 566: DV., 232, zl. 3).
4. Proto některé zprávy udávají, že uznával Hippon 2 prvky, vodu a oheň; srv. Hippol. na. uv. m. Sext. Emp. Pyrrh. hypot. III., 12 n. (= DV., 232, zl. 5), Galen. hist. phil. c. 18.
5. U Dielsa (DV., 232, ř. 33) čte se — snad chybou tisku — γενόμενον (místo γεννώμενον) δὲ τὸ πῦρ ὑπὸ ὕδατος.
6. Hippol. na uv. m. Z toho, že země vznikla hned po pravlhku a ohni a tedy jaksi náleží k „prvkům“ Hipponovým, vznikla asi divná zpráva Joann, Diac. Alleg. in Hes. Theog. 116: ὁ δὲ τὴν γῆν (ἀρχὴν ἔθετο) ὡς Ἳππων ὁ ἄθεος.
7. Tuto myšlenku nutno si doplniti k souvislosti s následujícím zlomkem.