Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/245

VÁCLAV MÜLLER:
PŮHONČÍ.
LIST Z PRÁVNÍCH DĚJIN MORAVSKÝCH.

Staročeské zřízení soudní, na jehož vyspělosti právem si naši předkové zakládali, zbudovalo v Čechách i na Moravě instituce trvalé ceny; řád soudu a desk zemských s během jednání při nich zachovávaným, působnost úřednictva tam zaměstnaného, i opatření všeho, co by mohlo průchodu práva napomáhati – vše to sděláno bylo s rozmyslem, solidně a trvale, neboť konservatismus starých nekořenil v pohodlnosti k novotám, nýbrž v odůvodněném přesvědčení, že staré řády dobré jsou proto, jelikož druhdy s nejvyšší rozvahou a moudrostí byly vyvolány v život a dlouholetým užíváním obdržely sankci neochvějnosti. Ježto pak ve středověku forma úředního jednání měla v poměru k obsahu, k právu hmotnému, daleko větší význam, než se jí dnes přikládá, a přestoupení formálného práva neslo v sobě újmu i na nároku materiálném, věnována formálnosti v právním jednání pozornost nepoměrně vyšší, než se stává v dobách nových. Půhon, dodání jeho, zahájení roku, průběh jednání soudního, přísaha, vše to díti se musilo v určitých zákonných kolejích, všemu se připisovala. důležitost, aby se konalo přesně tak, jak právo předpisuje. Nedodržení vnější činilo úkon vadným, neplatným a bránilo i dobře oprávněnému v dalších krocích za svým nárokem. A zemský soud, jako vrchol práva v zemi, musil i na tomto poli předcházeti ostatní přesností a slavnostností všech soudních úkonů.