Ale jakkoli Theofrastos věcně toto mínění jeho opravuje, přece jest patrno, že bylo u Hippona důsledné, že bylo v souhlase s celkovým jeho názorem filosofickým. Neboť myslitel, jenž snažil se pochopiti vývin všeho jsoucna prostým immanentním obměňováním praprvku, prahmoty živoucí, spíše a nutně právem klonil se ke kladu prostředí (t. j. souhrnu vnějších podmínek mohoucích se měniti rozmanitě) jako důležitějšího, ba jedině rozhodujícího činitele, než aby byl uznávati mohl, že záleží především (anebo dokonce jedině) na jakémsi činiteli vnitřním (individualitě), jenž by přirozeně měl tendenci udržeti a neměniti se. Že zároveň tím Hippon řadí se souhlasně v okruh myšlenek Hippokratovských o významu činitelů meteorologických, klimatických a terrestrických vůbec pro vzrůst a vývoj organismů, jest zjevno.
Jim však a době své vůbec i jinou stránkou jest velmi blízek, totiž úvahou o povaze a původu semene organismů a o rozdílném významu samčího a samičího elementu ve vývoji potomka.
Názory, které v té příčině Hippon proslovil a které nám hlavně zprávami Censorinovými, z části i od řeckých doxografů se dochovaly, odlišovaly se nejednou od obvyklých současných mínění, i lze si to vysvětliti tím, že v úzkém spojení jsou tyto názory s Hipponovým základním učením filosofickým o vzniku všeho jsoucna z vlhka či vody. Právě že vodu považoval za praprvek, i ontogeneticky, jak bychom dnes řekli, původ jedince hledal ve „vlhku“ tělesném.
Lidový názor a mínění obecně u všech kmenů a národů rozšířené, že „duše jest v krvi,“ Hippon výslovně zavrhoval[1] a jako důvod uváděl, že duše nejprve jest obsažena v semeni (γονή), avšak semeno že není přece krev, nýbrž „vlhko“ či voda.[2] A větu tu chtěl i experimentálně dokazovati. Že totiž semeno (samčí aspoň) nepochází z krve, nýbrž že „vyplývá“ ze dřeně (medullae), lze se přesvědčiti, když by dobytek (samci) po připuštění byl zabit; dřeň jeho (mícha) jest prý pak „jakoby zcela vyčerpána“.[3]- ↑ Aristot. π. ψυχῆς I., 2, 405 b 1 n. καὶ γὰρ (Ἵππων) ἐλέγχει τοὺς αἷμα φάσκοντας τὴν ψυχήν. Z filosofů v této věci Hippon obracel se příměji snad proti Empedokleovi.
- ↑ Aristot. na uv. m. (DV., 233, ř. 21: ὅτι ἡ γονὴ οὐχ αἷμα a Simplik. Phys. 23, 22 (DV, 232, ř. 35).
- ↑ Censorin. 5, 2 (DV., 234, zl. 12): Hipponi Metapontino, sive, ut Aristoxenus auctor est, Samio ex medullis profluere semen videtur idque eo probari, quod post admissionem pecudum, siquis mares interimat, medullas utpote exhaustas non reperiat.
