FRANTIŠEK ČÁDA.
FILOSOF HIPPON.
Ke zjevům v dějinách filosofie starověké nejzajímavějším náleží bez odporu ožití staré, ionské filosofie kosmologické za doby Perikleovy, i litovati jest jen, že spolehlivých a přímějších zpráv máme i tu ještě tak poskrovnu, že obraz celé této „mladší“ filosofie hylozoistické nemůžeme vykresliti v podrobnostech,[1] ba že i počet myslitelů z tohoto období znám jest nám tak nepatrný. Jen tři jména ušla tu zapomenutí, Diogenes z Apollonie, Idaios a Hippon, ale i ke třem jménům těm pojí se nepatrně zpráv a dokonce o učení myslitelů oněch máme zachováno známosti až příliš skrovně! Přes to přese všecko aspoň v hlavních obrysech možno vylíčiti znaky této „mladší“ ionské filosofie, která nejvýmluvněji hlásá, jak dobré filosofické jádro obsaženo bylo v učení hned prvních myslitelů řeckých, a nepřímo ukazuje, kterak nelze podceňovati počátků filosofie řecké a kterak, třebas bychom s Nietzschem nechtěli periodu onu vyvyšovati na úkor filosofie platonské, přece nutně odložiti máme ono – do nedávna oblíbené a nedostatkem zpráv starověkých podpírané – pohlížení s patra na Thaletovu, Anaxímandrovu a Anaximenovu filosofii.
Mluvíme-li však o „ožití“ ionské filosofie, patrno, že učení, o která tu jde, převzala jisté myšlenky anebo aspoň podněty z my-
- ↑ Proto také zajisté dlouho potrvá podceňování, ba odsuzování těchto „pozdních“ výběžků ionské filosofie, jak jest obvyklé téměř ve všech dějinách starověké filosofie a v pojednáních o těchto mladších „ionských“ myslitelích.
